Tato republika potřebuje dlouhodobě stabilní vizi

To tvrdí v rozhovoru pro týdeník Ekonom (č. 37) Radomír Zbožínek, člen představenstva společnosti Tajmac-ZPS.

Uvítala by společnost Tajmac-ZPS, kdyby stát více podporoval aplikovaný výzkum? A jakou formu podpory byste si představovali?

Nemá cenu válčit mezi základním a aplikovaným výzkumem. Obojí je důležité. Tato republika však potřebuje jasnou vizi, které obory budou tvořit hrubý domácí produkt. Pokud bude existovat dlouhodobě stabilní vize, která se nebude měnit s každou novou vládou, půjde o základní předpoklad, aby se stanovila rovnováha mezi základním a aplikovaným výzkumem. Tato země potřebuje obojí, pouze je to nutné vybalancovat tak, aby to bylo objektivní a spravedlivé. Na rozdíl od mnoha kolegů zastávám názor, že prostředků na vědu a výzkum není málo, jen jsou špatně strukturované. Kdyby byl zafixovaný dlouhodobý trend, vedlo by to k tomu, že na obou stranách barikády by odpadly některé projekty a zbytečně proinvestované peníze. Přitom si myslím, že největší podporu by měli získat ti, kteří jsou v čele pelotonu.

A proč podporovat právě ty, kterým se beztak dobře daří?

Protože v čele pelotonu nejvíce fouká. Ten, kdo jede ve žlutém trikotu, nemůže celý závod vyhrát sám, pokud nemá podporu svého mateřského týmu. Nelíbí se mi dosavadní alibistická praxe, kdy každému něco dáme, každému něco pocukrujeme; je to neefektivní. Na přelomu tisíciletí přitom řešili v Německu stejný problém. Také tam si podnikatelé stěžovali na nedostatek peněz pro aplikovaný výzkum, na nedostatek učňů, konstruktérů a technologů. Dnes těží z toho, že se drží dlouhodobých vizí, mají v tom pořádek a nemění to každý rok. To bychom měli okopírovat, včetně systému duálního vzdělávání. Podpora technického vzdělávání není namířena proti či na úkor humanitních směrů. Existuje totiž reálné nebezpečí, že bez této podpory technické obory zaniknou a průmysl ztratí výkonnost, kterou doposud má a která přináší prospěch celé společnosti. Musíme také trvale oslovovat rodiče, vtáhnout je do celého systému vzdělávání a přesvědčovat je, že dělat v průmyslu není nic zahanbujícího. Jde to však zatím velmi těžce.

Ve stejném čísle se k aplikovanému výzkumu vyjadřuje také Oldřich Paclík, ředitel Svazu strojírenské technologie: “Za stěžejní moment považuji, aby Česká republika v daleko větší míře podporovala aplikovaný výzkum a tím zvyšovala svou konkurenceschopnost. To je klíčový problém. My nemůžeme donekonečna spoléhat na to, že nalezneme nové, méně náročné trhy, že od nás bude někdo donekonečna kupovat zboží jen proto, že hovoříme příbuzným jazykem a máme nějaké vazby z minulosti. Musíme nabízet co nejkvalitnější produkty s nejlepším poměrem výkonu a ceny. Jedinou cestou k tomu je kvalitní aplikovaný výzkum a podpora inovací. V tomto ohledu je Česká republika strojírenství hodně dlužná a politiku v této oblasti by bylo třeba přehodnotit, aby zde byla podobná profesionální podpora výzkumu, jaké se těší například německé firmy.”

zdroj: Ekonom

Výroční zprávy významných institucí z oblasti vědy a výzkumu

Prohlédněte si výroční zprávy Technologické agentury ČR, Grantové agentury ČR, Akademie věd ČR, Technologického centra AV ČR a Asociace výzkumných organizací za rok 2014:

– Výroční zpráva TA ČR 2014

– Výroční zpráva GA ČR

– Výroční zpráva AV ČR 2014

– Výroční zpráva TC AV

– Ročenka AVO 2015

Investiční potenciál základního výzkumu

V projektech základního výzkumu se najde řada klenotů, které by tzv. business angels – investoři mohli vyleštit až k velkému komerčnímu úspěchu. Své o tom ví například prezident Evropské výzkumné rady (ERC) Pierre Bourguignon, který na nedávném kongresu v Eindhovenu investory nabádal, aby sledovali projekty ERC, zejména pak ty z programu “Proof of concept”.

Jean-Pierre Bourguignon, prezident ERC

Klenoty máme i v České republice

Prosebné volání základního výzkumu po větších investicích soukromého kapitálu může být dle mého záhy vyslyšeno. Je ovšem nutné základní výzkum a jeho zajímavé výsledky dobře prezentovat, aby si ho potenciální investoři nebo firmy vůbec všimli a následně především ukázat jeho možnosti směrem ke komerčnímu využití – formou analýzy trhu, due diligence apod.

Evropský výzkumný prostor

Přes 25% světových investic do výzkumu se realizuje v Evropské unii i když zde žije pouhých 7% světové populace. Tyto investice pak přinášejí výsledky v podobě třetinového podílu na všech světových publikacích a všech světových patentech. Podle prezidenta ERC Bourguignona je ale důležité překlenout určité mezery. Když se podíváme na výkonnost inovačních systémů v globálním kontextu, USA a Jižní Korea překonávají EU o 17% a Japonsko o 13%.  Podíl EU na horním jednom procentu nejvíce citovaných vědeckých publikací je 29.8% proti americkému podílu 46.4%. Evropská unie utrácí za výzkum a vývoj o 0.9% svého HDP méně než Spojené státy, o 1.6% méně než Japonsko a o 2.3% méně než Jižní Korea. To podtrhuje skutečnost, že existují mezery nejen v kvalitě výstupů, ale také v množství peněz vynaložených na výzkum a vývoj.

Martin Podařil, AVO

čerpáno ze Science Business

Kafemlejnek mele z posledního

Ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu v Praze Letňanech se ve středu 23. 7. 2014 sešli zástupci Asociace výzkumných organizací (AVO) s prof. Jitkou Moravcovou a prof. Václavem Havlíčkem, aby společně diskutovali o přípravě nové metodiky hodnocení výzkumných organizací vytvářené v rámci IPN Metodika. Nová metodika by měla v horizontu tří let nahradit tu současnou, které se již dnes neřekne jinak než kafemlejnek.

Náměstek ministra pro vysoké školství a výzkum Jaromír Veber podepsal 29. května 2014 smlouvu se společností Technopolis Limited z Velké Británie, která vypracuje návrh nového systému hodnocení a financování výzkumu a vývoje v České republice (více zde). Tato nová metodika by měla být hotova příští rok v květnu. Do její tvorby zasáhnou zástupci vysokých škol, Akademie věd i průmyslu a změna by tedy měla proběhnout v rámci široké dohody. „Naším cílem je stav, kdy budou všichni stejně spokojeni“, řekla hned na začátku setkání profesorka Jitka Moravcová, hlavní odborný garant projektu.

V říjnu bude hotová první pracovní verze nové metodiky. Ta bude následně odeslána do připomínkového řízení k veřejné diskuzi. Po novém roce pak proběhne malé pilotní ověření. To bude probíhat v každém ze zhruba 10-12 oborů na třech typech výzkumných organizací – na vysokých školách, ústavech Akademie věd a u členů AVO.

Prezident AVO Ing. Libor Kraus tuto možnost přivítal a dodal: „Důležité bude nastavení hodnotících indikátorů a důsledná kontrola výsledků výzkumu, aby se nevytvářely publikace a patenty pouze do šuplíku.“

Aby změna metodiky nebyla skoková a nezpůsobila velké problémy, shodli se všichni účastníci na tom, že by se měla současná metodika postupně upravovat až do stavu, kdy budou skutečně spokojeni všichni. AVO dlouhodobě bojuje proti současné metodice, dokonce připravilo vlastní Metodiku, která je ke stažení na www.avo.cz a bude se na tvorbě nové metodiky ráda aktivně podílet.

AVO (Asociace výzkumných organizací) byla založena v roce 1990 v Brně jako dobrovolné sdružení právnických a fyzických osob, které se zabývají výzkumem a vývojem nebo mají s touto činností společné zájmy. AVO zastupuje zájmy především těch subjektů, jejichž dosažené výsledky výzkumu a vývoje jsou v převážné míře komerčně využívány. V současné době reprezentuje více než 80 společností a přes 8 tisíc lidí činných v této oblasti. Je jediným sdružením v ČR, které reprezentuje aplikovaný výzkum a vývoj v podnikatelské sféře, tedy výzkum rozvíjený a provozovaný převážně z privátních zdrojů. Prezidentem AVO je Ing. Libor Kraus.

Špičkový základní výzkum představen investorům

10 držitelů grantů Proof–of-Concept Evropské rady pro výzkum (ERC) představilo minulý týden své inovativní nápady investorům. 

Evropa produkuje velmi dobré vědce, ale těm často chybí dovednosti, podpora a zdroje na to, aby mohli svůj nápad dostat z laboratoře a trh.

Jedním z klíčových prvků je schopnost demonstrovat komerční potenciál nápadu, dalším pak získání potřebného kapitálu. Do třetice je potřeba mít správný tah na bránu. Všechny tyto prvky obsahuje tzv. elevator pitch, ve kterém mají rádoby podnikatelé tři minuty na vysvětlení svých myšlenek a přesvědčení investorů.

Ukázka elevator pitche (Utah State University winner 2010):

Něco podobného se událo minulý týden na zasedání European Research Council (ERC), kdy devět vítězů grantů ERC Proof-of Concept bylo nejprve proškoleno a následně byli vyzváni, aby předložili své nápady investorům v již zmíněném elevator-pitchi.

Projekty se týkaly široké škály technologií, od 3D tiskových nástrojů pro nanostruktury až po enzymy schopné rozpoznat nukleotidové sekvence v RNA molekulách. Vítězem se stal Alberto Broggi, profesor na univerzitě v Parmě, který vyvinul nízkonákladový 3D senzor, následovaný Armaganem Kocerem, odborným asistentem na katedře neurovědy na University Medical Center Groningen, který uspěl se svým projektem rozvíjejícím cílený transport léčiv do systému.

Držitelé grantů se naučili, jak projekty úspěšně prezentovat i pod velkým tlakem a pak se také zapojili do širší politické diskuze o pomalém a riskantním procesu dostávání nových nápadů na trh.

Diskuze se zúčastnil také Jean–Pierre Bourguignon, předseda ERC, Peter Gudmundson, prezident Royal Institute of Technology, Laura Montagna, ředitelka výzkumného centra SKF a Robert–Jan Smits, generální ředitel DG Research and Innovation v Evropské komisi.

Jean-Pierre Bourguignon a Robert-Jan Smits

 

Co je tak těžkého na tom dostat dobré nápady na trh?

Výzkumníci nemohou dělat všechno. V první řadě je třeba se soustředit na výzkum. Ale zdá se nevyhnutelné, že se výzkumníci musí zaměřit také na duševní vlastnictví a obchodní aspekty svých projektů. Držitel PoC grantu Kocer řekl, že vědci vedle sebe potřebují lidi, kteří se starají o podnikání a ochranu duševního vlastnictví, protože tyto starosti mohou odvádět pozornost od skutečného výzkumu.

Ne všechny vysoké školy a výzkumné ústavy mají dobře fungující centra transferu technologií (CTT) a vědci jsou často vtaženi do procesu, o kterém toho mnoho neví. Na to myslí Evropská komise financováním základních obchodních a právních vzdělávacích programů pro slibné výzkumné pracovníky, kteří chtějí dostat své nápady na trh, ale chybí jim potřebné know–how.

Univerzity by měly svým výzkumným pracovníkům více pomáhat uspět. V současné době evropské vysoké školy nenabízejí mnoho podnětů nebo podpory spolupráce s průmyslem. Vědci jsou odměňováni za publikování v nejlepších časopisech – čím lepší časopis, tím vyšší odměna – a pak se bojí spolupracovat s průmyslem, protože jim to může být na škodu v jejich akademické kariéře.

Peter Gudmundson i Robert–Jan Smits argumentovali, že evropské univerzity by se měly pokusit překonat tuto kulturní bariéru a vytvořit nový systém odměňování. V opačném případě budou dobré nápady živořit v temných knihovnách a on-line databázích.

“Vysoké školy a výzkumní pracovníci potřebují systém odměňování, který zohlední ochotu riskovat komercializaci jejich nápadů”, řekl Smits. Dodal také, že je potřeba více platforem mezi akademickou obcí a průmyslem.

Získání větší ekonomické hodnoty ze základního výzkumu

Je pravdou, že mnozí vědci se domnívají, že musí učinit volbu mezi akademickou kariérou a bohatstvím. Navíc, mnoho z nich je konzervativních a pohlížejí na podnikání jako na velmi riskantní záležitost. Granty PoC se snaží překonat tyto mylné představy a umožňují vynikajícím vědcům otestovat jejich nápady nebo postavit prototypy, aby mohli svůj výzkum ověřit.

“Stát se slavným profesorem a zbohatnout při tom, může jít ruku v ruce”, řekl Smits. Tyto situace se vzájemně nevylučují, ale systém odměn v akademickém světě se musí změnit a univerzity musí více spolupracovat s průmyslem. Jen pak můžeme očekávat stejnou dychtivost k rozvoji podnikání jako v USA.

Kromě toho, vysoké školy musí být otevřenější a odstranit rozdělení na profesory a studenty, řekl Bourguignon. Lidská interakce je velmi důležitá a vzdělávací systém se musí změnit, aby se tento faktor dostal do hry.

“Výzkumníci mohou mít potřebnou motivaci a invenci, ale také je třeba zažít překážky a omezení, kterým se v průmyslu čelí”, řekla Montagna. Firmy si nemohou dělat všechno sami, potřebují partnery, kteří se dokážou přizpůsobit rytmu průmyslu.

Gudmundson poukázal na to, že univerzity musí přijmout podnikatelskou kulturu, která umožní vytváření více start-upů a začínajících podniků, jejichž cílem bude dosáhnout na globální trh. Evropa by si mohla vzít příklad z malých zemí, které jsou nuceni tímto způsobem přemýšlet.

zdroj: http://www.sciencebusiness.net

Bělobrádek: Spíše budeme finance na vědu v příštím roce krátit

V rámci přípravy letního zprAVOdaje, který bude hotový ke konci července, jsme si povídali s místopředsedou vlády pro vědu, výzkum a inovace a předsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace Pavlem Bělobrádkem. Přinášíme vám malou ochutnávku.

Blíží se prázdniny, plánujete dovolenou?
My pojedeme s manželkou jako každý rok na tři dny do Jizerských hor. To bude asi celá naše dovolená. Nejsem z těch, kteří se sbalí a odjedou někam k moři. Tak to nevedeme.
Nepotřebujete po půl roce ve vládě nějaký větší odpočinek?
To určitě ano, ale očekáváme přírůstek do rodiny, tak to na nějaké velké cestování nebude, takže budu spíš doma.
Pan Babiš říká, že vstává před šestou. V kolik hodin vstáváte Vy?
Osm let jsem vstával ve čtvrt na pět, a když bylo potřeba, tak i dříve. V Praze je ten rytmus trošku jiný, takže volat někoho před osmou hodinou je téměř zbytečné. Chodím spát později a vstávám kolem půl osmé, v osm, podle toho, jak je potřeba. Samozřejmě když jedu do Prahy na jednání, tak vstávám třeba v šest, čili je to nepravidelné.

Scházíte se s lidmi z různých zájmových skupin (Akademie věd, VŠ, průmysl). Lobují silně za svá práva?
Ještě než jsme měli kanceláře a začínali jsme postupně krok za krokem úřad budovat, sešel jsem se snad se stovkami lidí, kteří byli rádi, že je tady konečně někdo „zodpovědný“. Já jim na to říkal, že zodpovědný úplně nejsem, protože máte-li být za něco zodpovědný, tak musíte mít také páky a možnosti, jak ty věci ovlivňovat. Samozřejmě přes Radu pro výzkum, vývoj a inovace lze mít jistý vliv, ale není to přesně to, co by měl splňovat tento úřad. Vše postupně nabíhá, rozšiřuje se komunikace se všemi významnými hráči na tomto poli. Myslím si, že ta diskuze byla a je velmi užitečná, protože jsme si navzájem vysvětlili náš pohled na věc. Jsem proto přesvědčen, že i ony jednotlivé složky nejsou v podstatě v tak zásadním sporu, jak se někdy říká. Je to spíš otázka komunikace.

Proč myslíte, že čeští vědci nejsou úspěšní v žádostech o evropské granty. Dlouhodobě do nich ČR více přispívá, než získává. (7.RP, ERC, Horizon2020).
Za čísly je vždy nějaká příčina. Asi nejsou tlačeni k tomu, aby získávali peníze z tohoto balíku. Asi jim stačí národní podpora. Nemyslím si, že by byli méně schopní, ale zřejmě ty peníze tolik nepotřebují. Musíme se na tento problém zaměřit, říci, kde je příčina, a motivovat naše vědce k získávání mezinárodních grantů. Je zde k tomu velký prostor a v podstatě je to i úleva pro státní rozpočet, protože ušetřené peníze pak můžeme dát někam jinam.

Vyspělé státy přispívají na aplikovaný výzkum daleko větší procento veřejných peněz. Proč to neděláme i u nás?
To je věčná a nekonečná debata. Někdy se srovnávají nesrovnatelná čísla. Myslím, že ten poměr by se v zásadě neměl dramaticky měnit. Samozřejmě se můžeme bavit o tom, jestli to má být o pět, o šest procent nahoru nebo dolů, ale principiálně je přece základní výzkum důležitý také! Nikdo samozřejmě nevíme, kdy z něj budou výsledky – jako například u profesora Holého. Důležité ale je, aby se skutečně pracovalo pod nějakou vizí, abychom věděli, kam se chceme dostat. Aplikovaný výzkum je bezpochyby velmi důležitý, jde spíš o to, jaká je míra komercionalizace a jak vše potom zohlednit v hodnocení. Nemyslím ale, že by byl aplikovaný výzkum utlačován.

Vláda v současné době projednává rozpočet na rok 2015. Hovoří se o mírném navýšení prostředků pro Grantovou agenturu a Akademii věd a příspěvek pro Technologickou agenturu se má snížit. Jednání bylo o 14 dní posunuto. Co se stalo?
Ten materiál byl přerušen, protože šel na jednání vlády s rozpory. Ministerstvo financí nechce přidávat nic a naopak rezorty chtějí přidat víc. Je to v podstatě neřešitelné, takže ta čísla jsou imaginární. Jednání ještě bude probíhat. Já bohužel ještě musím vysvětlovat, co to je věda, k čemu je, co nám „hodí“ na HDP a podobně. Připravíme analýzu, takový audit, kam peníze na vědu jdou a v jaké formě. Spíše se asi budeme bavit o tom, kde finance krátit, a bude to evidentně debata velmi složitá.

Myslíte si, že český výzkum by měl být navázán na české hospodářství?
To bezpochyby ano. Tady dochází k tomu, že podnikatelé si stěžují, že když chtějí něco změřit či vyzkoušet, tak dlouho čekají a poměrně draze platí u výzkumáků, takže si to raději dělají sami. Na druhou stranu výzkumáky si stěžují, že jim nikdo nedává práci. Pak jsou tady rezortní organizace včetně výzkumných ústavů, které říkají „ministerstva nám nedávají zadání“, a ministerstva jim zase říkají, že nic nedělají…. Takže myslím si, že v tomhle smyslu máme bezpochyby velké rezervy.

…více již brzy ve zprAVOdaji Asociace výzkumných organizací

Ing. Mgr. Martin Podařil
AVO marketing & PR

Foto: jantichyphotography.com, všechny fotografie jsou majetkem AVO

 

Zajímavé strojařské postřehy

V těchto dnech probíhá v Plzni za účasti AVO  Strojírenské technologické fórum 2013. Úvodní přednášky byly díky kvalitním přednášejícím velmi zajímavé.

Po úvodním slově rektorky ZČU Ilony Mauritzové se mikrofonu chopil Radek Špicar, viceprezident SP ČR.  Radek je odborník na slovo vzatý, proto byla jeho prezentace sledována s velkým zájmem. Zvláště jeho účast pro mne byla stěžejní v rozhodování, zda se do Plzně vydat. Nezklamal…

Z jeho prezentace jsem si odnesl následujících 6 bodů:

1.  ČR je nejvíce závislá na průmyslu v celé EU! 35 lidí ze 100 pracuje v průmyslu.

2.  Jsme 3. nejotevřenější ekonomikou EU (musíme hodně dovážet, ale také hodně vyvážíme).

3.  83% zboží vyvezeme do EU (to není zdravé, je třeba se expandovat i mimo Evropu).

4. Na vědu nejde zas tak málo peněz, pouze jsou rozdělovány neefektivně (měl by být kladen větší důraz na projektové financování, ne institucionální).

5. Aplikovaný výzkum by měl být více podporován (ve světě hraje mnohem větší roli než v ČR).

6.  Musíme motivovat podniky a výzkumné organizace ke spolupráci i bez dotací.

Foto 1: Radek Špicar

V podobném duchu, v jakém prezentaci zakončil Radek Špicar, se nesla i prezentace prezidenta AVO, Libora Krause.

Foto 2: Libor Kraus

Ten na konkrétních číslech ze statistiky OECD doložil,  že poměr státní podpory výzkumu je v relevantních státech (USA, Japonsko, Korea, Čína..) opačný než v ČR. Tyto státy dávají mnohem více prostředků do aplikovaného výzkumu a inovací, ne do základního výzkumu, jako my v České republice.

Obrázek 1: Poměr aplikovaného a základního výzkumu (zdroj: OECD)

Na závěr bych chtěl doplnit, že pokud je v České republice tak vysoké zastoupení průmyslu, měli bychom do průmyslového výzkumu také více investovat, po vzoru vyspělých států. Budoucí prosperitu a konkurenceschopnost ČR nezachrání excelentní egyptologové, vulkánologové či oceánologové, ale vynikající vývojáři a inovátoři.

Martin Podařil