Monthly Archives: February 2018

Studie: Sdílená ekonomika (Uber vs. klasické taxi)

Osobní přepravní služby realizované na bázi on-line platforem vyvolávají v současnosti řadu diskusí, emocí až po fyzické střety mezi řidiči tradičních taxi služeb a řidiči pracujícími pro on-line platformy. Proto zadala Technologická agentura ČR v rámci programu Beta k tomuto tématu studii.

UBER vs. TAXI, zdroj: cbc.ca

UBER vs. TAXI, zdroj: cbc.ca

Studii zpracoval tým Vysoké školy podnikání a práva. Ve studii jsou promítnuty postoje a zjištění řešitelského týmu vycházející z jejich zkušeností, provedených odborných analýz, sběru dat a modelování. Jedná se o analytický vstup do diskuze vedené o možných změnách na trhu hromadné přepravy osob prostřednictvím tzv. taxi-služby.

Není pochyb o tom, že nabídka služeb na bází on-line platforem, která znamenala pro trh přepravy osob (zejména v Praze) příchod nových hráčů, kteří nabízejí zájemcům o přepravu řadu výhod (cenových, pohodlnou cestu k objednávání služby a jejímu placení) si získala mezi zájemci o přepravu oblibu a logicky i rostoucí zájem klientely.

Pokud by poskytované služby na bázi on-line platforem ctily platnou legislativu, pak by zřejmě nemohla tato aktivita znamenat žádné kritické postoje, a využívala moderních mobilních technologií a flexibilnímu objednávání přepravních služeb, volbě vozidla, řidiče atd. by znamenalo konkurenční výhodu vůči klasickým dispečinkům.

Jiná situace nastává, pokud on-line platforma zapojuje do poskytování služeb řidiče, kteří nevlastní taxi-licenci, nemají pojištěno vozidlo pro provozování taxi-služeb, neplatí příslušné daně atd. To logicky vytváří nerovné podnikatelské prostředí (služba je nabízena levněji), nejasnosti vznikají v případě nehody a její odškodnění ze strany pojišťovny, když řidič má sjednáno pouze „civilní pojištění.“ Navíc platná legislativa řidiči taxi nařizuje řadu povinností, které se týkají vybavení vozidla, evidence jízd atd.

I když rozhodnutí řidiče amatéra jezdit pro platformu jako řidič poskytující přepravní službu je jeho svobodným rozhodnutím, nelze přehlédnout, že většina rizik s tím spojených je na jeho straně včetně té skutečnosti, že nejrozšířenější přepravní tarify nejsou pro něho z ekonomického hlediska výhodné, krátkodobě mohou vést k přivýdělku, ale dlouhodobě jsou na hraně či za hranou rentability (pokud zahrneme všechny náklady na amortizaci vozidla a jeho provoz).

Dále uvedený text výše uvedené výzkumné studie přináší řadu podrobnějších informací týkajících se jak provozu klasických taxi-služeb, tak provozu přepravních služeb realizovaných prostřednictvím on-line platforem. K získání těchto informací byly využity veřejně dostupné informace, tak vlastní šetření. Ekonomická vyhodnocení byla prováděna z různých pohledů, jednoduchých s využitím předpisu cestovních náhrad (za použití osobního vozidla ke služební cestě), tak podrobných propočtů ekonomiky přepravy vycházejí jak z nákladů na pořízení (resp. amortizaci) vozidla, jeho provozu, tak z příjmů za průměrné přepravní výkony. Výsledné hodnocení je realizovány jak za klasické taxi-služby, tak za přepravní služby na bázi platformy.

V závěru studie jsou shrnuty výsledky a zároveň uvedena doporučení pro budoucí koexistenci obou přístupů přepravních služeb, tj. tradiční taxi služby, tak i přepravy prostřednictvím on-line platforem.

Studie Sdílená ekonomika

Advertisements

Leave a comment

Filed under Uncategorized

Čeští výzkumníci se do spolupráce s byznysem nehrnou

Člen předsednictva AVO a bývalý dlouholetý prezident AVO Miroslav Janeček se zamýšlí na portálu Vědavýzkum nad spoluprací výzkumného a aplikačního sektoru.

janecek m

Spolupráce mezi výzkumnými organizacemi a aplikační sférou má zatím své rezervy, zejména ta zahraniční. Podpora ze strany státu je významná, tu nepřímou ale mnohdy omezuje finanční správa. Zohlednění výsledků spolupráce v hodnocení výzkumných organizací by umožnilo lepší využití výsledků výzkumu a vývoje.

Předně je nutno říci, že forem spolupráce mezi akademickou a aplikační sférou je celá řada a mají různé uplatnění. Překvapilo mě, že v rozvinutých zemích v poslední době podporují z veřejných zdrojů i jakási neformální setkávání akademiků a lidí z praxe, která mohou být první příležitostí k navázání užitečných kontaktů. Na ty pak mohou později navazovat konzultace, společné projekty, smluvní výzkum apod. U nás se od samého počátku více sází na podporu společných projektů, počínaje programem Tandem, ke spolupráci je směrována i většina programů TA ČR. Tato spojení leckdy fungují, někdy jsou ale dost účelová a jejich cílem je spíše získat veřejné peníze, než řešit reálné problémy.

Specifickou formou spolupráce je prodej práv k duševnímu vlastnictví, které je v Česku stále ještě popelkou. Přitom zde máme skvělý příklad pana profesora Holého, který sice dělal skvělý základní výzkum, ale sám byl autorem či spoluautorem 60 patentů. Kolik je v ČR takových výzkumných organizací jako Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, kde pečlivě hlídají patentovatelnost každého vědeckého poznatku a aktivně se snaží o jejich uplatnění prodejem licence? Budiž ale řečeno, že se situace zvolna lepší, zejména díky aktivnější roli dnes již početných center pro transfer technologií a znalostí. Na základě osobních zkušeností mohu říci, že k tomu velmi přispěla i podpora proof of concept prostřednictvím programu GAMA.

Chtějí české firmy spolupracovat s veřejnými institucemi a naopak?

Je třeba se ptát, jaké firmy vlastně v Česku máme a jaká je jejich potřeba a chuť inovovat prostřednictvím výzkumu. Je to široká škála různých modelů – od pobočky nadnárodní firmy, která v ČR zaměstnává tisíce lidí, ale ani jednoho výzkumníka, až po zahraniční firmu, která si v ČR účelově zřídí výzkumnou laboratoř jen proto, aby se ucházela o veřejnou podporu. Optimální model pak představuje endogenní firma, která svoji strategii opírá o aplikaci nejnovějších výzkumů VaV. Druhým žádoucím modelem je pobočka zahraniční či nadnárodní firmy, která v Česku vyrábí a rovněž zkoumá, často ve spolupráci s výzkumnými organizacemi (VO). Bohužel je třeba říci, že ani jeden z těchto případů není příliš početný. Firmy i VO se zvolna učí překonávat přirozené překážky – odlišné pohnutky či motivace k řešení problémů, odlišné vnímání času a naléhavosti řešit problémy, odlišná představa o ceně vlastního duševního vlastnictví. Existují ale rovněž legislativní aspekty, jako je např. aplikace Rámce Společenství pro veřejnou podporu. Jednou z nově vzniklých překážek je pak paradoxně formalizace v podobě vnitřních pravidel výzkumných organizací, které sice na jedné straně chrání VO před dříve běžným „předáváním“ poznatků firmám, na druhé straně ale podnikatele tak trošku odstrašují (a ti se někdy uchylují ke spolupráci s vybranými jednotlivci formou dohody).

Stát spolupráci podporuje, potenciál je ale větší

Dotační programy jsou příležitostí pro obě strany, firmy mají šanci využít znalostí, získaných systematickou činností výzkumníků ve výzkumných organizacích a ti z nich, kteří jsou „naladěni na praktickou strunu“, zde nacházejí příležitost vidět výsledky své výzkumné činnosti realizované; zkušenost ukazuje, že takto zaměřených je asi desetina ze všech výzkumníků. Je skutečností, že úspěch některých oborů je podložen dlouholetou spoluprací mezi firmami a VO. Jde např. o výrobu obráběcích strojů, kde díky několika generacím center kompetence (podporovaných nejprve MŠMT a v současné době Technologickou agenturou) dochází k úzké spolupráci mezi firmami a VO.

Rozšíření daňových úlev na nakupovaný výzkum bylo podmíněno existencí právně závazného registru výzkumných organizací, aby se zabránilo nedovolené veřejné podpoře. To, že tato forma spolupráce je stále ještě poměrně vzácná, má ale spíše příčiny v používání tohoto nástroje an sich. Nepochopení obsahu pojmů „výzkum a experimentální vývoj“ ze strany některých podniků a zarputilá snaha finanční správy o minimalizaci této podoby „daňových úniků“ (neboť tak jsou mnohdy chápány) vedly k omezenému využívání tohoto potenciálně mocného nástroje.

Významná role center transferu technologií a znalostí

Jak již bylo řečeno, není navazování spolupráce mezi výzkumným sektorem a aplikační sférou snadné. Velkou roli zde hrají osobní kontakty, vzájemná důvěra a taky snaha se domluvit. Překážek je celá řada a není snadné je překonat. Zde mohou sehrát velkou roli centra transferu technologií a znalostí (CTTZ), jejichž zaměstnanci by měli být nejen teoreticky vybavení, ale měli by „umět mluvit“ řečí akademiků i podnikatelů a dělat tak prostředníka při sjednávání spolupráce. Je dobře, že CTTZ jsou dnes prakticky na všech veřejných vysokých školách a podle mě se jejich úroveň a schopnosti výrazně zlepšují. Bohužel je jejich činnost i nadále stále hodně závislá na dobré vůli managementu univerzit, jejichž necitlivé zásahy mohou činnost CTTZ značně omezit.

Ve spolupráci se zahraničím máme co zlepšovat

Abych byl aspoň trošku politicky korektní, řeknu, že ve spolupráci se zahraničím je prostor ke zlepšení. Analýzy ukazují, že ČR v rámcových programech EK čerpá pouze část prostředků, které povinně odvádí do společné pokladny. To nedává českým výzkumníkům právě dobré vysvědčení. De facto to znamená, že český daňový poplatník přispívá těm úspěšným (německým, francouzským) výzkumníkům na jejich projekty. Nedostatečné zapojení českých subjektů (a zejména VO) do rámcových programů přitom není dáno menší úspěšností; prostě se do náročné mezinárodní soutěže nehrnou. Provokativně dodám, že mají dostatek snáze dostupných prostředků (státní rozpočet, strukturální fondy) a k účasti v rámcových programech nemají dostatečnou motivaci.

A co s tím?

Závěrem bych přispěl návrhem dvou opatření, která by mohla výše zmíněnou spolupráci zlepšit a mohla by přispět ke zlepšenému využívání výsledků výzkumu a vývoje. Léta se mluví o potřebě promítnout výsledky spolupráce do metodiky hodnocení VO; nikoli však sčítáním spekulativních výsledků s nulovou hodnotou, ale příjmy z prodeje licencí, ze smluvního výzkumu nebo z prodeje spin off firem. Zatím se tomu akademická obec statečně ubránila. Na pováženou je rovněž malý počet spin off firem, které by měly být přirozeným a kompetentním partnerem výzkumných pracovníků z VO. Je třeba zmapovat příčiny této slabiny (legislativní, věcné, mentální nastavení vědců) a zjednat nápravu.

Autor: Miroslav Janeček

Zdroj: vedavyzkum.cz

Komentář Jiřího Krechla (Czechinvest) k článku na Facebooku:

Myslím, že jednou z důležitých příčin jsou obecně nízké ambice plynoucí z relativně dobrého komfortu. Český výzkumník se nechá raději zaměstnat ve mzdě (na jejíž výši si nicméně stěžuje) než by usiloval o rozvoj svých myšlenek ve startupu nebo spinoffu, legálně si je tam odnesl například formou licence od mateřské instituce a následně je ekonomicky vyždímal ve svůj prospěch. Ale platí to zřejmě obecně, intelektuální potenciál často brilantních absolventů škol je prodán ve mzdě nadnárodní společnosti a nemalá přidaná hodnota z tohoto potenciálu plyne do cizích kapes.

 

Leave a comment

Filed under Uncategorized

Novinky v daňových odpočtech na VaV

Hospodářské noviny: Šárka Mrázová, Adéla Skoupá

O tom, jestli má firma nárok na daňové slevy na výzkum a vývoj, by nově mohla rozhodovat Technologická agentura. Odpočet má nahradit evropské dotace.

odpocty HN unor 2018

Na to, co je a co není výzkum, se často ptají berní úředníci, když u firem posuzují jejich daňové odpočty. Napříč kraji si význam firemního bádání vykládají jinak. A často se stává, že náklady na výzkum a vývoj jako odpočet nakonec neuznají.

“Jde přitom o podporu konkurenceschopnosti českých firem. Tím, že má ale daňový charakter, to finanční správa chápe jinak,” tvrdí expert Tomáš Uhlíř z konzultační firmy Ayming. S problémy se potýkají hlavně malé a střední podniky, pro které tato nejistota znamená, že odpočty raději nevyužívají nebo v horším případě vývojový projekt ani neuskuteční. Finanční správa s kritikou dlouhodobě nesouhlasí.

Po třinácti letech, kdy tyto daňové odpočty lze uplatňovat, by se situace mohla změnit. Ve čtvrtek o tom bude jednat vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Jde přitom o problém, který předchozí tři vlády nevyřešily. Jednání RVVI, kterou nově vede premiér, by se na Úřadu vlády měli zúčastnit i ministr průmyslu a obchodu a ministryně financí.

Rada má podle informací HN na stole několik variant a přiklání se k takzvanému rakouskému modelu, podle něhož by se do posuzování odpočtů zapojil státní nezávislý orgán − v tomto případě Technologická agentura ČR (TA ČR).

Ta letos rozdělí 4,15 miliardy korun na výzkumné projekty vědců a firem. V budoucnu by však mohla rozhodovat také o tom, zda má firma nárok na odpočet z daní, tedy zda splňuje požadované parametry vývoje či výzkumu.

“Musíme změnu zavést ještě letos. Inovativním firmám začínají tikat hodiny. Už za dva roky se výrazně zredukují evropské zdroje a stát nebude mít na přímou podporu peníze. A právě odpočty by měly přímé dotace nahradit,” řekl předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků a nový místopředseda vládní rady Karel Havlíček.

Podle Havlíčka jde o správnou cestu, kdy stát firmy motivuje inovovat, ale ta cesta má svá úskalí. “Jde hlavně o to, zda daňový úředník považuje odpočet za prospěšnou daňovou podporu, nebo spíše za daňový únik,” míní Uhlíř z konzultační firmy Ayming.

Problém vidí i v tom, že úředníci nejsou ve výzkumu a vývoji zběhlí. A tak nedokážou posoudit, kdy má firma “splněno”. “Důkazní břemeno na straně firem je nepřiměřené samotné daňové slevě,” dodává Uhlíř.

Změny v systému odpočtů by uvítal prezident Asociace výzkumných organizací (AVO) Libor Kraus. “Existuje řada poradenských firem a organizací, které volají cíleně do firem s tím, že jim sníží náklady tím, že jim určité vynaložené náklady definují jako výzkum a vývoj a že si toto mohou firmy z daní odečíst. To není správný postup,” popisuje praxi.

Firmy by podle něj měly dopředu deklarovat, že dělají výzkumný a vývojový program a tyto náklady si chtějí uplatnit. U těch, jež to skutečně chtějí a není pro ně prioritou jen daňový odečet, problém většinou není, dodává Kraus.

Podle finanční správy je základem pro bezproblémové uplatnění slevy na daních dobře zpracovaný projekt. K tomu, jak jej zpracovat a jak se v celé problematice odpočtů na výzkum vyznat, vydala správa vysvětlující manuál.

“Máme přesně daná, v zákoně vyjmenovaná pravidla, která poplatník musí, pokud chce získat tuto nadstandardní výhodu, dodržet. A naší povinností je to kontrolovat,” uvedla už dříve finanční správa.

Zdroj: HN (22.2.2018)

 

Leave a comment

Filed under Uncategorized

Státní seed fond pro výzkum a vývoj

Předseda TA ČR a duchovní otec myšlenky státního seed fondu Petr Očko poskytl krátký rozhovor deníku E15 (původní článek).

kouril

Petr Očko (uprostřed)

O seed fondu se začalo mluvit v roce 2011. Má jeho letošní spuštění ještě smysl?

Situace je teď úplně jiná, tehdy nebylo o podpoře startujících firem takové povědomí, tehdejší potřebnost byla vyšší. Na trhu je nyní mnohem více soukromých iniciativ a akcelerátorů, které se mohou zhostit obdobné role ze soukromých peněz. Evropský investiční fond má ale mezi investorskou komunitou dobré renomé a zatím funguje bez průšvihů a má cit pro výběr efektivní investice. Pomoci to může. Otázkou je Národní inovační fond, kde velice záleží na nastavení.

Existují se státními seed fondy nějaké dobré zkušenosti ze zahraničí?

Ano, může to být například největší německý seed fond High-Tech Gründerfonds, který pracuje se stovkami milionů eur a je to de facto státní investiční společnost. Už třináctým rokem investuje do začínajících firem a hledá investory. Obdobnou zkušenost má třeba Izrael, a to už od devadesátých let. Jeho fondy se ale postupně privatizovaly, což není špatný návod i pro české fondy. Izraelské fondy ale tehdy pomohly nastartovat tamní startupový zázrak.

Co konkrétně chybí na trhu rizikových fondů?

Mezera je v pre-seed fondech. Naše někdejší představa byla taková, že by vznikl fond, který by investoval do fondů při univerzitách. Univerzity by do fondů vkládaly výsledky výzkumu a vývoje, které je třeba ještě dotáhnout do konce. Příkladem mohou být biotechnologie a nanotechnologie. Ve chvíli, kdy by se výsledky díky penězům dotáhly do fáze komercializace, peníze by se vracely do fondů. Investice do využití výsledků výzkumu jsou totiž v Česku stále nedostatečné.

Čtěte také: Česko vsadí stamiliony z Evropské unie na rozjezd firem

Jak se díváte na roli státu jako investičního manažera, s čímž počítá chystaný Národní inovační fond?

Tyto fondy by měly být primárně zaměřeny na komercializaci výsledků výzkumu. Čistě státem řízený seed fond nemá příliš velký smysl, může tam být vyšší riziko špatných investic. Podmínkou by mělo být, aby takový fond investoval jen při vstupu soukromého investora. Ten by do určité míry dokázal eliminovat ne zcela optimální rozhodnutí státního fondu.

Leave a comment

Filed under Uncategorized

Na summitu v Praze se bude vytvářet budoucnost

Autor slavného výroku “The Best Way to Predict the Future Is to Create It” Peter Diamandis zanedlouho navštíví Českou republiku. Vystoupí s celou řadou dalších skvělých řečníků na akci s názvem SingularityU Czech Summit 2018.

SUS

Summit se uskuteční na pražském Žofíně v termínu 5. – 6. března 2018.  Kromě zahraničních speakerů se nad budoucností světa budou zamýšlet i Češi, například Pěchouček, Lukačevič, Malý nebo Marada. Lístek je možné v tuto chvíli zakoupit za cenu 34 tis Kč bez DPH. Více informací najdete ZDE

Leave a comment

Filed under Uncategorized

Financování česko-německých vědeckých projektů v letech 2019-2021

V prosinci 2017 vypsala německá grantová agentura Deutsche Forschungsgemeinschaft (DFG) výzvu, která předpokládá financování česko-německých vědeckých projektů v letech 2019-2021.

germany flag

Partneři v Německu se musí zaregistrovat do programu ELAN do 20. března 2018. V České republice vyhlásí výzvu Grantová agentura ČR na konci února.

Spolupráce je zaměřena na společné bilaterální grantové projekty. Návrhy mezinárodních projektů jsou do veřejné soutěže podávány v anglickém jazyce souběžně do obou agentur. Návrhy musí splňovat všechny náležitosti vyžadované DFG a GA ČR. Délka řešení navrhovaných projektů je 2–3 roky. Návrhy projektů se musí zakládat na vzájemně komplementárních metodikách a postupech řešení společného projektu.

Návrh projektu musí mít jednoho zodpovědného řešitele na české straně a jednoho na straně německé. Posuzování návrhů projektů probíhá nezávisle u obou národních agentur dle jejich pravidel. Na základě hodnocení návrhu projektu a porovnání jeho kvality s ostatními národními návrhy projektů pro daný kalendářní rok rozhodne o doporučení k financování grantového návrhu projektu každá agentura samostatně.

Grant může být finančně podpořen pouze v případě souhlasného doporučení obou národních agentur.

V rámci GA ČR je návrh projektu podáván pomocí on-line aplikace GRIS. Při podávání návrhu projektu se čeští navrhovatelé řídí zadávací dokumentací platnou v příslušném roce podání projektu. Poté projde standardním procesem posuzovacího řízení. Je posuzován peer review systémem a hodnocen příslušnými panely.

O česko-německých výzkumných projektech podpořených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy se můžete dočíst zde.

Zdroj: vedavyzkum.cz

Leave a comment

Filed under Uncategorized

Seminář k 1. soutěži programu Národní Centra Kompetence

TA ČR chystá na 28. února 2018 seminář k 1. veřejné soutěži programu Národní Centra Kompetence. Původně oznámené místo semináře (prostory TA ČR) je z kapacitních důvodů změněno. Akce se bude konat od 14:00 hod na ČVUT, fakulta stavební (Thákurova 7, 166 29). V případě Vašeho zájmu o seminář, se prosím REGISTRUJTE ZDE. Seminář nebude vysílán živě ani nebude pořízen jeho videozáznam.

Cílem semináře je seznámení zejm. s koncepcí programu Národní Centra Kompetence, se základními podmínkami veřejné soutěže, klíčovými parametry a dalšími informacemi, které umožní zahájit přípravu záměrů, projektových konsorcií a dalších podkladů souvisejících s podáním návrhu projektu ještě před samotným vyhlášením veřejné soutěže.

Leave a comment

Filed under Uncategorized