Tag Archives: Kraus

Byznys s inovacemi

Asociace výzkumných organizací (AVO) pořádá každý rok na jaře konferenci a na ni pak po obědě navazující Valné shromáždění členů AVO. Ta letošní (4.května od 9h) se bude věnovat především propojení výzkumu a byznysu a spolupráce výzkumných organizací s firmami. Ukážeme příklady dobré praxe, ale pohovoříme i o slabinách.

Byznys s Inovacemi G

Nejprve si z úst prezidenta AVO Libora Krause poslechneme, jak vypadal byznys s inovacemi u členů AVO v roce 2016 a poté bude mít prezentaci propagátor technologií a autonomní mobility a zakladatel startupu Liftago Martin Hausenblas, který na konferenci přijede svojí Teslou.

Následovat bude panelová diskuze. Letos bude expertní panel opět slušně nabitý – posuďte sami: vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek, předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová, generální ředitelka SP ČR Dagmar Kuchtová, předseda TA ČR Petr Očko, ředitelka SIC Rut Bízková a prezident AVO Libor Kraus.

Buďte u toho a registrujte se včas. Konference je bezplatná a již je možné se registrovat ZDE.

Aktuality ke konferenci zveřejňujeme také na facebookové události ZDE.

1 Comment

Filed under Uncategorized

Kraus (AVO): Registr drahých vědeckých přístrojů je zbytečný

Které univerzity mají speciální drahé přístroje, by se výzkumníci i firmy měli dozvědět z centrálního registru. Počítá s tím nový zákon o výzkumu, který připravuje úřad Pavla Bělobrádka. 

img_4020-5s

“V Česku dnes nemáte možnost zjistit, jaké přístroje zakoupené za veřejné peníze jsou ve výzkumných organizacích,” vysvětluje Bělobrádkův náměstek Arnošt Marks. Podle něj by registr pomohl předejít i případům, kdy má jedna instituce jeden přístroj víckrát.

Podle prezidenta Asociace výzkumných organizací Libora Krause však firmy registr nepotřebují. “Už jeden takový registr máme. Jmenuje se Google,” uvádí s tím, že na internetu se dají informace o tom, která univerzita či ústav vlastní nějaké speciální přístroje, bez problému najít.

Zmiňovaný registr by byl součástí informačního systému výzkumu. Podle původního návrhu se do něj měly zapisovat přístroje dražší než pět milionů korun, nyní se hovoří spíše o desítkách milionů. “Mělo by se začít třeba až na 50 milionech,” míní náměstek Marks. Tak drahé přístroje má ovšem jen málo univerzit a výzkumných center, v registru by jich tak moc nebylo. “Například z naší univerzity by tam nebyl ani jeden,” uvedl poslanec a zároveň děkan Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity František Vácha.

Podle Libora Krause by firmy a univerzity měly spolupracovat co nejvíce. “V Německu nebo v Rakousku provozují síť výzkumných center při univerzitách, s nimiž firmy spolupracují. V Česku tohle chybí, měli bychom jejich systém převzít a vytvořit podobnou síť center zaměřených na aplikovaný výzkum,” míní Kraus.

Zdroj: HN

Leave a comment

Filed under Uncategorized

RVVI schválila nové zásady hodnocení výzkumných organizací od roku 2017

Metodiku hodnocení výzkumných organizací od roku 2017, která přinese zásadní změnu stávajícího systému, schválila na svém dnešním zasedání Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI).

rvvi-metodika

Radou schválený materiál je výsledkem intenzívních jednání se zástupci hlavních aktérů (segmentů) vědeckovýzkumného prostředí, tedy vysokých škol, ústavů Akademie věd ČR a rezortních výzkumných organizací a organizací a firem z oblasti průmyslového výzkumu, zastoupených Asociací výzkumných organizací.

Mezi příklady zásadních změn, které nová metodika přinese, je oddělené hodnocení základního a aplikovaného výzkumu nebo změny financování výzkumných organizací směrem k větší finanční jistotě jejich rozvoje. Rada vlády totiž poprvé schválila pro poskytovatele fixaci finančních prostředků dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumných organizací (RVO) na tříleté období (2017 – 2019).

„Panuje shoda mezi všemi klíčovými aktéry vědeckovýzkumného prostředí, že je nutná změna stávajícího systému hodnocení výzkumných organizací, který dosud oceňoval především kvantitu výsledků výzkumu. Jsem přesvědčen, že nové zásady hodnocení povedou k efektivnějšímu a transparentnějšímu rozdělování veřejných peněz do české vědy, k ocenění  kvality a také přispějí ke zvýšení odpovědnosti jednotlivých aktérů celého systému,“ řekl k jednání místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek.

„Měli jsme k Metodice řadu připomínek, které jsme ještě tento týden na Úřad pana Bělobrádka zasílali. Výsledný dokument jsem ještě neviděl. Principiálně bych ale řekl, že současná Metodika je mnohem lepší, než ta předchozí,” doplnil prezident AVO Libor Kraus.

dsc09557-79s

Schválený materiál teď poputuje do meziresortního připomínkového řízení a poté bude předložen vládě.

Schválenou verzi Metodiky 17+ najdete ZDE

Zdroj: TZ Úřadu vlády

 

Leave a comment

Filed under Uncategorized

Informační systém VaV ve velkých problémech

Aplikace IS VAV nefunguje. Na webu aplikace se píše: “Vzhledem k ukončení smluvního vztahu bylo nutno zastavit provoz Informačního systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (IS VaVaI) k 31.5.2016, 24:00. Tento stav nastal po více než desetiletí bezproblémového fungování informačního systému.” Téma je to skoro stejně tak velké, jako kauza profesorky Sykové, hýbe médii a provokuje odborníky.

Nejprve se na svém blogu k nefungujícímu systému vyjádřil Daniel Münich (čtěte ZDE) a poté přidal také reakci na odkaz Pavla Bělobrádka na facebooku.

facebook

Dnes se do tématu opřel také Martin Rychlík z Lidových novin v článku Vědci přišli o stěžejní databázi. A zuří.

Dopis místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka informující o problémech databáze dorazil dnes také do kanceláře AVO k rukám prezidenta Krause. Informuje v něm o tom, že vzniklou situaci řeší a k částečné nápravě by mělo dojít za 1 – 2 měsíce. Celý dopis si přečtěte ZDE.

Martin Podařil, AVO

Leave a comment

Filed under Uncategorized

U Brna vzniklo unikátní technologické centrum

Od konce dubna se může Morava chlubit novým unikátem. Ve Střelicích u Brna byl totiž za účasti náměstka ministryně školství Plagy a prezidenta AVO Krause otevřen nových technologický park pro výrobu a vývoj motorizovaných surfových prken.

Kraus paska

Zleva ředitel MSR Engines Martin Šula, náměstek Plaga a prezident AVO Kraus

Firma MSR Engines s.r.o., která za produktem jménem Jetsurf stojí, se zabývá výrobou motorového prkna již od roku 2006. Tehdy se na trhu objevily první výrobky této brněnské firmy. Od té doby se však mnohé změnilo. Prkna prošla mnohými změnami, výrobní procesy se staly dokonalejšími, kvalita šla nahoru, což oceňují také zákazníci po celém světě. Poměrně rychlý růst jihomoravské továrny a rozšiřování výroby dovedlo Jetsurf až k vybudování úplně nového centra postaveného přesně pro její potřeby. Nová továrna je vybavena prakticky vším, co je třeba ke zhotovení kompletního prkna. Od technologií pro výrobu uhlíkových kompozitů, slévárny, kovoobrábění, grafického studia až po vlastní testovací prostory. To všechno mohli vidět také zástupci některých státních organizací, které se do projektu zapojily v roce 2009.

Fototino (15)

Nové technologické centrum MSR Engines

Společnost MSR Engines se zapojila do projektu Eureka, díky kterému získala během čtyř let podporu v celkové výši 15,5 milionu korun. Během čtyř etap projektu pak inženýři pracovali na inovačních krocích, díky kterým dnes kousek od Brna vznikají nejoblíbenější surfová prkna se spalovacím motorem na světě. To dokazuje i fakt, že společnost od roku 2012 zvýšila svůj obrat z 41 miliónů korun na 132 milionů na konci roku 2015. S rostoucí prodejností rostla také zaměstnanost. V uplynulých čtyřech letech firma vytvořila celkem 40 nových pracovních míst. Nová pracovní místa se daří obsazovat zejména díky dlouhodobé spolupráci s Vysokým učením technickým v Brně, kde MSR Engines působí jako zadavatel diplomových prací. Jejich řešitelé pak po skončení studií často nastupují do řad inženýrů společnosti a svou profesní kariéru rozvíjí právě na surfech značky Jetsurf.

Fototino (18)

V uplynulých čtyřech letech firma vytvořila celkem 40 nových pracovních míst

Majitel MSR Engines s.r.o. Martin Šula společně s náměstkem pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu Robertem Plagou z MŠMT a předsedou Asociace výzkumných organizací Liborem Krausem tak mohli slavnostně přestřihnout pásku a oficiálně otevřít zbrusu novou továrnu, která ve svých kapacitách vyrábí zhruba 40 surfových prken se spalovacím motorem měsíčně.

Na vlastní oči se můžete motorové surfy přijít podívat 6. a 7. srpna 2016 do Prahy, kde se v okolí Střeleckého ostrova budou konat závody světové série Jetsurf.

Martin Podařil, AVO

1 Comment

Filed under Uncategorized

Vláda jmenovala nové členy RVVI

Vláda včera jmenovala tři členy Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), Rada je tak opět kompletní. Novými členy se stali rektor Technické univerzity Liberec Zdeněk Kůs a generální ředitel Siemens ČR Eduard Palíšek. Ve druhém funkčním období pak bude v Radě pokračovat rektor Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava Ivo Vondrák.

kraus RVVI

Profesor Kůs má zkušenosti s rozvíjením spolupráce mezi akademiky a firmami a se zaváděním výsledků výzkumu do praxe. Doktor Palíšek bude v Radě reprezentovat soukromou sféru a její pohled na firemní výzkum. V době, kdy intenzivně řešíme, jak nastartovat aplikovaný výzkum a podpořit excelenci, budou zkušenosti těchto odborníků velmi potřebné,“ uvedl místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace a předseda RVVI Pavel Bělobrádek.

Rada pro výzkum, vývoj a inovace má sedmnáct členů včetně předsedy. Členy Rady jmenuje vláda na návrh předsedy Rady tak, aby byli zastoupeni zejména přední odborníci základního výzkumu a aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací. Funkční období členů Rady je čtyřleté.

Prof. Dr. Ing. Zdeněk Kůs (1960) je absolventem Fakulty elektrotechnické pražského ČVUT a Fakulty textilní na Technické univerzitě v Liberci. Jeho specializací je simulace procesů oděvní a textilií výroby, vývoj nových měřicích metod v oblasti textilu, automatizace a její aplikace v textilní výrobě. Je autorem více než 100 publikací a odborných příspěvků, 12 užitných vzorů, 2 českých a 1 evropského patentu. Od roku 2010 působí jako rektor TUL Liberec, kde se podílel na vzniku Centra pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace. Je členem vědeckých rad několika univerzit a místopředseda České konference rektorů.

Ing. Eduard Palíšek. Ph.D., MBA (1963) vystudoval ekonomiku a management na VUT v Brně, titul MBA získal na Nottingham Trent University. Od roku 2010 zastává pozici generálního ředitele skupiny Siemens v České republice, dříve pracoval jako manažer závodu na výrobu 3růmyslových parních turbín. Je členem vědeckých rad několika českých univerzit, členem Akademického sněmu Akademie věd ČR a členem představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc. (1959) je absolventem Fakulty elektrotechnické Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Jeho specializací je inženýrská informatika a umělá inteligence. Je autorem 10 didaktických publikací a více než 130 odborných článků, zasedá ve vědeckých radách několika českých univerzit. Působil také na univerzitách v Rakousku a v USA. Podílel se na vybudování superpočítačového centra IT4Innovations. Od roku 2010 je rektorem Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

Zdroj: vlada.cz

Leave a comment

Filed under Uncategorized

Stát se brání tomu, co funguje

Ve výzkumu za posledních pět let rapidně vzrostla byrokracie. “A to je vážný problém,” říká Libor Kraus, prezident Asociace výzkumných organizací a šéf společnosti Comtes FHT. “Výzkum potřebuje kreativní lidi, místo toho se však věnují papírování, tabulkám a hlášením,” dodává.

Podpora aplikovaného výzkumu v Česku přitom relativně klesá, ačkoliv v mnoha jiných směrech vycházejí ministři a prezident průmyslovým podnikům vstříc. Důvodem podle Krause je, že většina firem má zahraniční vlastníky. “Takové společnosti potřebují, aby stát podporoval prodej jejich výrobků, aby jim pomáhal v Číně a v Rusku, aby se přimlouval za homologaci a podobně. Ale co mají vyrábět, to jim většinou určují jejich zahraniční vlastníci,” vysvětluje.

kraus na konferenci

Prezident AVO Libor Kraus

– Mluví se o tom, že by zde od roku 2017 mělo fungovat ministerstvo pro výzkum. Bylo by to správné? 

Ano, ale nikoliv v podobě, ke které to nyní spěje. Výzkum, vývoj a inovace by měly mít svůj systém řízení. Nyní se však navrhuje, že vznikne ministerstvo, které bude mít na starosti jen Grantovou a Technologickou agenturu ČR. A to je špatně. Vznik resortu podporují vysoké školy i Akademie věd, ale jen pod podmínkou, že samy pod něj nebudou spadat. Co potom bude to ministerstvo řídit? Pokud má mít smysl, musí získat silné kompetence a přijít s komplexní strategií. Protože tady nejvíce chybí právě strategie, která by dlouhodobě stanovovala, co bude stát podporovat, co je pro něj prospěšné, jak se k tomu dostat. To je největší deficit, který máme. Na papíře se tu sice dělá spousta strategií, ale ty končí tím, že popíšou současný stav. Chybí závazné cíle, provázanost, termíny.

– Máme ale ještě vůbec nějaké týmy, které by té strategie využily? 

Ve výzkumu pracuji od roku 1989. Začínal jsem v Plzni jako řadový výzkumník, prošel jsem s výzkumným ústavem plzeňské Škody privatizací a osamostatňováním, až jsme se s kolegy před 15 roky rozhodli založit novou výzkumnou organizaci, protože původní firma se stále více orientovala jen na zkoušení. V roce 1990 tady bylo jen v oblasti strojírenství více než sto výzkumných ústavů, dnes jich zbylo devět a k tomu dvě firmy, které vznikly na zelené louce; jde o MemBrain a náš Comtes FHT. Nicméně všude, kde existoval výzkumný ústav, se narodily malé soukromé společnosti, které začínaly se službami a postupně se z nich stávají inovační firmy.

– Asociace výzkumných organizací existuje 25 let. Jak se za tu dobu měnily postoje vlád k výzkumu? 

Na počátku 90. let politici říkali, že všechno zařídí neviditelná ruka trhu. Pak nastalo období, kdy se zjistilo, že všechny okolní vyspělé státy aplikovaný výzkum podporují a že to prospívá jejich hospodářství. Od konce 90. let tady začaly vznikat státní programy na podporu aplikovaného výzkumu, v roce 2010 byla založena Technologická agentura. Jenže od roku 2012 zase převážil příklon k základnímu výzkumu a odklon od aplikovaného. Začalo se tvrdit, že firmy si aplikovaný výzkum mají platit samy.

– A s tím nesouhlasíte? 

To je postoj, který nezastává žádný průmyslově vyspělý stát na světě. U nás však kvůli němu stagnuje podpora, kterou dostává Technologická agentura. Byly zastaveny podpory z ministerstev průmyslu, dopravy, zdravotnictví a podobně. Tyto peníze se měly přelít do Technologické agentury, ale k tomu nedošlo. Ministerstvo školství letos poprvé po 20 letech nevyhlásilo žádnou veřejnou soutěž na podporu mezinárodní spolupráce v aplikovaném výzkumu, jako je například Eureka. Nikdo z politické garnitury nechce moc slyšet, že podpora aplikovaného výzkumu je nutná pro zachování konkurenceschopnosti českých firem. Akademii věd přitom podle statistického úřadu za posledních pět let vzrostl rozpočet každoročně přibližně o miliardu korun.

– Jak jsou na tom v okolí? 

Tvrdím, že učit se máme u úspěšných. Němci i Rakušané mají systém a priority. V Německu existuje systém institucí pro základní výzkum, což jsou Max Planckovy a Helmhotzovy instituty, a také systém více než 50 Fraunhofer institutů, které jsou zaměřeny výhradně na aplikovaný výzkum. Tyto instituty přitom vznikaly a vznikají na základě požadavků firem. V Rakousku mají programy, které na řešení úkolů aplikovaného výzkumu poskytují 50 procent prostředků ze státního fondu, dalších 50 procent musí přinést firma, pro kterou se ten výzkum dělá. Takovému přístupu se však Česko zarytě brání. Akademie věd nyní přichází se strategií AV 21, jež ji má navést na podporu aplikovaného výzkumu. Ale kdo to bude dělat? Ústav pro jazyk český? Vždyť to je nesmysl.

– Znovu se tedy rozhoří spor mezi základním a aplikovaným výzkumem? 

Základní výzkum je charita, která se ale z dlouhodobého hlediska bezpochyby vyplácí. Výsledky se mohou blahodárně projevit třeba za 50 let. Nejde tedy o to, že bychom chtěli rušit základní výzkum, musí tu být symbióza. Ale v aplikovaném výzkumu se musíme dostat do reálné aplikace výsledků. Nesmí to být jako teď, kdy většinu výstupů z aplikovaného výzkumu tvoří publikace v zahraničním časopise.

– Snažíte se svůj postoj dostatečně vysvětlit a prosadit? 

Prezidentem AVO jsem od roku 2013, jednal jsem na Úřadu vlády, na Radě vlády pro výzkum a inovace, na ministerstvech průmyslu, zemědělství, školství i s bývalým premiérem Rusnokem. Přístup politiků však je, že se na všechno musí udělat analýza, vše se musí vyhodnotit, a nakonec z toho nic není.

– Proč teď peníze na aplikovaný výzkum nejsou, když dříve byly? 

Existovaly obavy, že v roce 2015 tady bude z evropských peněz vybudována spousta výzkumných center vybavených nejmodernějšími technologiemi a budou prázdná, protože v nich nebude mít kdo pracovat. Oponoval jsem, že budou plná lidí a ti lidé budou říkat: “Když jste si nás zaplatili, tak nás teď financujte, protože my si na sebe nevyděláme.” A přesně tato situace po pěti letech nastala. Centra si stanovila ukazatele udržitelnosti a jeden z těch ukazatelů je právě práce pro firmy, od nichž mělo přitékat zhruba 30 procent prostředků. Jenže to by ta nová centra musela dělat práce, které podniky opravdu potřebují a jsou ochotné si je koupit. To je jejich hlavní chyba.

– Jak se to mohlo stát? 

Ta nová výzkumná pracoviště většinou vznikla na základě idejí nějakého profesora, ať už z vysoké školy, či Akademie věd. Nakoupila si nejmodernější techniku, ale nikdo neřešil, zda na té technice budou vznikat výsledky pro firmy. My si totiž tady pořád neuvědomujeme, že výzkum a vývoj nejsou nějaké poslání, ale prostě byznys. Sice speciální, ale stále byznys. Vzniklo zde osm center excelence a 40 regionálních výzkumných center. Ta regionální měla přímo ve znaku, že budou podporovat český průmysl. Jsou ostatně zřízena z fondu regionálního rozvoje, dnes se však snaží dělat spíše vědu. Jenže dalších 30 procent mělo plynout z programů účelové podpory. Ty ovšem také nedostanou, protože Česká republika zrušila soutěže v aplikovaném výzkumu a do zahraničních programů se dostane málokteré centrum. Neumí totiž špičkově ani účelový, ale ani základní výzkum. Takže natahují ruce ke státu.

– Několik členů vaší asociace ale také vybudovalo centra regionálního výzkumu. Jak si vedou?

S jejich udržitelností to vypadá podstatně lépe než v případě akademických a vysokoškolských center. Centra našich členů programově pracují s podniky a dlouhodobě jim své výsledky prodávají. Když jsme připravovali projekt v Comtesu, objeli jsme 15 největších zákazníků a diskutovali s nimi o tom, co pro ně budeme dělat za pět let, co máme doplnit, aby si naše služby nadále kupovali, a na základě tohoto jsme vypracovali návrh projektu do operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. V řadě akademických center postupovali přesně obráceně.

– Mají české firmy o výzkum dostatečný zájem? 

České firmy zvyšují výdaje na výzkum a vývoj. Pokud bych mluvil za Comtes, nám v letech 2009 až 2011 rostl obrat o pětinu ročně. Firmy, které předtím o výzkumu a vývoji moc slyšet nechtěly, najednou poznaly, že je to prostředek ke zvýšení konkurenceschopnosti a že i jejich zákazníci budou najednou slyšet na to, že mají nový výrobek. Nebo že se jim samotným vyplatí, aby si pořídily moderní technologie, které jim přinesou energetické a materiálové úspory.

– Nemají však majitelé a manažeři často naivní představy? 

Když jezdíme po českých firmách, vždy po mně jejich manažeři chtějí, abych řekl, co bude jejich zákazník za tři roky potřebovat, a že pak by se s námi do výzkumu pustili. Odpovídám jim, že pokud toto nevědí, jsou na svých místech zbyteční, protože to musí vědět jejich obchodní oddělení. V západní Evropě firmy vědí, co chtějí, a po výzkumném ústavu požadují, aby jim řekl, jak to udělat. To tady trochu chybí, protože u nás byly firmy zvyklé něco vyrábět 25 let. Dodnes se setkáváme s postojem “nám to tady funguje 30 let, tak co bychom to měnili”. Ale toto myšlení se v době krize začalo měnit, protože firmy zjistily, že s tou letitou zkušeností nevystačí a potřebují vyspělejší řešení.

– A co podniky v zahraničním vlastnictví? 

Zhruba 80 procent výrobních firem v České republice má zahraniční vlastníky. Duševní vlastnictví ve výzkumu a vývoji je přitom jedním z prostředků optimalizace zisku. Mateřské koncerny se snaží udržet si know-how doma a svým dceřiným společnostem je prodávat ve formě licencí a služeb. Proto je často zapotřebí zaměřovat se rovnou na mateřské společnosti.

– Někteří zahraniční investoři však již přišli na to, že tu máme nejen kvalifikované dělníky, ale i inženýry a technology. Pomůže to? 

Určitě to do budoucna pomůže. Ale české pobočky mezinárodních korporací zatím většinou stojí nezměrné úsilí přesvědčit vedení koncernu, aby tady zřídilo nějakou menší vývojovou skupinu, a pak je opět stojí další úsilí, aby ti tuzemští vývojáři mohli pracovat pro celou skupinu.
Výhodou České republiky přitom stále ještě zůstává úroveň technického vzdělávání, o kvalitní techniky je však rok od roku větší nouze. V Comtesu proto oslovujeme i zahraniční experty. Máme ve firmě několik Slováků a dva Španěly. Nyní se chystáme zaměstnat jednoho Íránce, absolventa portugalské univerzity, a připravujeme projekt vedený ruským špičkovým vědcem.

– Jsou nějaké další možnosti, jak do výzkumu dostat peníze? 

Nefunguje tu dobře komercionalizace výsledků. Vyjeli jsme se proto učit od těch, kteří to umí. Byli jsme na stáži v centrále Fraunhofer institutu a také v Oxfordu a Cambridgi. Tam existují organizace, které jsou jakýmsi obchodním oddělením těch univerzit. Například v Oxfordu působí asi 17 tisíc výzkumníků. To je dvojnásobek, než má naše Akademie věd. Ročně tam přitom vyberou jen pět výsledků, které jsou uplatnitelné na trhu a jdou překlopit do takzvané spin-off firmy založené univerzitou a nějakým investorem. Vše ostatní představuje styk s aplikačními firmami, zadávání smluvního výzkumu, prodej licencí a podobně.

– A u nás? 

Tady se ustavičně bavíme o tom, že by u nás takové nové inovační firmy měly vznikat. Ale všude v zahraničí, pokud spin-off firmy vzniknou, v nich musí být podíl té výzkumné organizace a ta z toho musí získávat peníze zpátky. To tady není. Takový Fraunhofer institut zakládá firmy, v nichž má 25procentní podíl. Podobně v USA. Oxford si první dva roky drží dokonce 50 procent. U nás je představa, že firmu si založí páni profesoři bez podílu svého zaměstnavatele. To ale není spin-off, nýbrž tunel -za státní prostředky udělám výsledek, který si pak přivlastním.

– Otázkou ale zůstává, jak je ten náš výzkum kvalitní. Tady se totiž zkoumalo všechno. 

Projevovala se tu roztříštěnost, což je důsledkem toho, že nemáme žádnou strategii. Mnohé tuzemské týmy však dosahují skvělých výsledků. Nedávno jsem sice slyšel na konferenci v Technologické agentuře, že děláme pouze inovace nižšího řádu, nikoliv převratné objevy, ale to je jen takový povrchní úřednický pohled. Comtes FHT měl loni 40 procent zakázek ze smluvního výzkumu z Německa a Rakouska. A němečtí zákazníci tvrdí, že jim dáváme lepší výsledky než jejich Fraunhofer instituty. Což je jedna z největších pochval, jaké jsme kdy dostali. Můžeme-li se totiž srovnávat v oblasti aplikovaného výzkumu s Fraunhofer institutem, znamená to, že jsme minimálně na evropské špičce. V oblasti výzkumu kovových materiálů těžko přijdete s úplně převratným objevem, ale to, co děláme, firmy potřebují dnes a denně.

Petr Korbel, EKONOM (č. 46, str. 20)

1 Comment

Filed under Uncategorized