Finanční správa jde po inovátorech

Berní úředníci dostávají odměny v závislosti na tom, s jakým nasazením doměřují firmám daně. Cílové odměny mohou tedy dostat úředníci, pokud firmám, které investují do výzkumu a vývoje, zamítnou uplatněný daňový odečet.

Tuto aktivitu ocenila finanční správa prémiemi ve výši 150 tisíc korun, uvádí interní materiál GFŘ z letošního května. Podnikatelé si ovšem stěžují, že berní úředníci často hledají sebemenší záminky, aby zpochybnili uplatněný odpočet na výzkum a vývoj. Vloni takto neuznali odečet ve výši přesahující 151 milionů korun. Nejvíce činorodí byli v tomto směru pracovníci finančních úřadů v Pardubickém kraji.

Podrobněji čtěte v článku Hospodářských novin.

Díky zpětné vazbě od členů AVO a také díky soustavnému tlaku expertů AVO na daňový odpočet výzkumu a vývoje vznikl nový materiál GFŘ, který dává informaci, jak bezchybně zpracovat projekt výzkumu a vývoje. Více ZDE

Komentář AVO ke statistice nepřímé podpory v roce 2015

Počet firem, které nepřímou podporu využívají, roste stejně tak roste i počet problémů, se kterými se při uplatňování nepřímé podpory podnikatelské subjekty, ale i finanční správa potýkají. Z tohoto pohledu Asociace výzkumných organizací předkládá svůj komentář k uveřejněním statistickým výsledkům s přihlédnutím k aktuálnímu stavu v praxi.

Institut nepřímé podpory obsahuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, podle kterého je možné uplatnit v ČR, obdobně jako v dalších zemích EU, odčitatelnou položku na výzkum a vývoj od roku 2005.

Výše nepřímé podpory odpovídá aktuální sazbě daně z příjmu právnických osob, tzn. 19%. Poplatník nedostane finanční prostředky, ale sníží si daňový základ a tedy sníží si daňovou povinnost.

Výhodou nepřímé podpory je možnost její rychlé aplikace na úkoly výzkumu a vývoje (VaV) v reálném čase. Není nutné synchronizovat řešení s vyhlášením a vyhodnocením veřejných soutěží na podporu výzkumu a vývoje formou přímé podpory (dotace). Jde o nástroj, dostupný za stejných podmínek všem podnikatelským subjektům, navíc si podnikatelé u tohoto typu podpory VaV uchovávají svoje záměry pro sebe a neriskují tak vyzrazení obchodního tajemství.

V roce 2015 byla realizována nepřímá podpora VaV ve výši 2,5 mld. Kč, porovnáme-li podíl nepřímé podpory VaV na hrubém domácím produktu, pak je to podle posledních uveřejněných dat za rok 2014 v ČR 0,05%, stejně jako Řecko. Pokud se budeme srovnávat s obdobnými zeměmi, jako jsou Rakousko, kde podíl činí 0,13% nebo Nizozemsko a Maďarsko s 0,15% je zřejmé, že je ještě velmi široký prostor pro investice do výzkumu a vývoje s nepřímou podporou. To je zejména významné s výhledem do rychle se blížícího období, kdy vyschnou zdroje se strukturálních fondů, které v současné době umožňují velmi masivní podporu VaV.

Ze srovnání struktury nepřímé podpory VaV podle odvětví (CZ-NACE) za rok 2015 vyplývá, že z celkového počtu podniků 1306 největší podíl 785 tzn. 60%, tvořily podniky ze zpracovatelského průmyslu, jako jsou především firmy z oblasti strojírenství, elektrotechniky a automobilového průmyslu. Zpracovatelský průmysl využil nepřímou podporu ve výši 1 726 mld., to je 68% z celkové nepřímé podpory VaV v roce 2015. Největší podíl pak ze zpracovatelského průmyslu tvořilo strojírenství v počtu 183 společnosti s 529 mld. nepřímé podpory.

Další statistické údaje o nepřímé podpoře na VaV v letech 2011-2015 v třídění podle oborů, krajů či velikosti podniku naleznete ve zprávě Českého statistického úřadu.

Uvedené koresponduje s tradiční hospodářskou strukturou ČR. Zpracovatelský průmysl a především strojírenství je klíčovou oblastí, jejichž konkurenceschopnost, ne v podobě levné pracovní síly, ale vyspělých, kvalitních výrobcích je podmínkou stability a rozvoje ČR. Uvedené nelze realizovat bez výzkumu a vývoje nových výrobků a technologií. Přímá i nepřímá podpora VaV je pak účinným nástrojem k naplnění této podmínky a je v souladu s prioritami vlády o podpoře výzkumu a vývoje.

Asociace výzkumných organizací vychází z informací od svých členů, ale i dalších podnikatelských subjektů. Jak je uvedeno výše, počet firem, která nepřímou podporu využívají, roste stejně tak roste i počet problémů se kterými se při uplatňování nepřímé podpory podnikatelské subjekty, ale i finanční správa potýkají. Po více jak deseti letech od zavedení nepřímé podpory VaV v ČR je nejvyšší čas shrnout dobré i špatné praktické zkušenosti. Je nutné provést změny v systému nepřímé podpory tak, aby se pravidla zpřesnila a obsahovala jednoznačný výklad. Vhodné je se inspirovat ve srovnatelných zemích a vytvořit obdobné prostředí a mechanismy. ČR neoplývá významnými zdroji surovin, jediným potenciálem jsou lidé a jejich nápady. Tento potenciál zaslouží podporu a trvalou kultivaci podmínek i prostředí.

Ing. Karel Kouřil, Ph.D. a Ing. Miroslav Janeček, CSc.

Členové předsednictva AVO

Odborníci z AVO stáli u zrodu nepřímé podpory výzkumu a vývoje v roce 2005 a od jejího zavedení publikovali řadu zpráv a metodik. V roce 2012 vypracovali jako podklad pro přípravu Národní politiky VaVaI zprávu s názvem Nepřímá podpora výzkumu, vývoje a inovací (ZDE). V letech 2015 a 2016 pak zpracovali 2 metodiky – Metodiku daňových odpočtů na VaV pro poplatníky (ZDE), která slouží jako pomůcka pro ty, co píší projekty VaV a pak Metodiku pro daňové odpočty na VaV (ZDE), která slouží jako pomůcka hodnocení kvality projektů.

Daňová a grantová podpora činností výzkumu a vývoje

Společnost Deloitte provedla v pořadí již třetí středoevropský průzkum v oblasti výzkumu a vývoje s cílem získat souhrnné výsledky, týkající se přístupu soukromého sektoru k investování do výzkumu a vývoje, odhadu budoucích trendů v této oblasti a identifikace hlavních překážek při uplatňování daňového odpočtu a při čerpání dotací na výzkum a vývoj. Výsledky průzkumu si můžete přečíst v přiložené brožuře.

 

Aktuální daňové zvýhodnění výzkumu a vývoje

Od roku 2005 mohou firmy uplatnit odečitatelnou položku od základu daně dle §34 odst. 4 až 6 ZDP na výzkum a vývoj (odečíst od daňového základu ještě jednou část nákladů vynaložených na výzkum a vývoj). Od 1. 1. 2014 byla možnost odpočtu rozšířena také o nakupovaný výzkum. Daňové zvýhodnění mohou využívat firmy, které na daný výzkum nečerpají jiné veřejné prostředky.

Tento nástroj využívá již přes 1 000 firem, které si například v roce 2012 snížily daňový základ o 10,5 mld. Kč a ušetřily 1,99 mld. Kč. Toto zvýhodnění hraje roli také při rozhodování zahraničních investorů. Jednoznačně nejvíce ušetřily firmy ze zpracovatelského průmyslu, dále ICT, vědecké organizace a také firmy z oblasti peněžnictví a pojišťovnictví.

Hlavním účelem zákonného přijetí tohoto zvýhodnění v r. 2005 bylo podpora výzkumu a vývoje jako jedné z podnikatelských činností firem samozřejmě proto, že konkurenceschopnost nejen firem, ale celého hospodářství v současné době záleží především na míře komerčního uplatnění inovací vycházejících z vlastního výzkumu a vývoje.

Po počáteční neznalosti začaly firmy provádějící vlastní výzkum a vývoj stále více tento nástroj podpory inovací využívat, ale „výpadek“ z daně z příjmů nikdy nenabyl hodnot, kterých se obávalo při přijímání § 34 Ministerstvo financí.

V prvních letech platnosti daňového zvýhodnění nebyly celkem zaznamenány problémy s uznáváním zvýhodnění Finančními úřady. Bohužel v poslední době se situace mění. Finanční úřady se v poslední době snaží o efektivnější výběr daní, ale bohužel často nerozlišují ve svých postupech rozdíl mezi daní z topných olejů a uplatňováním odpočtu dle § 34. Navíc tyto případy řeší řadoví úředníci, kteří se většinou do styku s problematikou výzkumu a vývoje nedostali. Proto se stále více množí případy neuznání odpočtu a následných sankcí ze strany FÚ. Samozřejmě, že mezi daňovými poplatníky se vždy najdou i podvodníci zneužívající toto zvýhodnění. Přístup FÚ je však v řadě případů až příliš tvrdý. Jejich námitky především směřují k argumentu, že se nejedná o výzkum a vývoj, případně zpochybňují novost výsledku výzkumu a vývoje. Došlo už i k řadě soudních sporů, kde proti sobě stojí na obou stranách znalci z příslušného oboru. Problémem však je, že v tomto případě není možno použít klasických soudních znalců, protože takový obor ve znalectví neexistuje. Existují sice znalci specializovaní na § 34, ale prakticky pouze po stránce účetní. Ale problém týkající se konkrétní technické záležitosti musí oponovat znalec z příslušné konkrétní technické oblasti.

Hlavní problémy kromě toho, že úřední osoby provádějící daňovou kontrolu nemají žádnou kvalifikaci (vzdělání a praxi) v oboru, ve kterém je výzkum a vývoj realizován, jsou:

– rozdílný výklad finančních úřadů na různých úrovních a v různých regionech především v posuzování tzv. „ocenitelného prvku novosti“ jako nezbytného předpokladu pro uznání odpočtu,

– neuznávání posudků renomovaných znalců,

– neuvádění konkrétních důvodů v případě záporného stanoviska FÚ.

Finanční úřady (a potažmo MF) nejdříve projevily snahu problém řešit. Proběhla řada jednání mezi zainteresovanými stranami – na jedné straně zástupci MF a FÚ, na straně druhé zástupci Svazu průmyslu a dopravy ČR, Technologické agentury ČR, Asociace výzkumných organizací apod. Technologická agentura ČR dokonce uzavřela v rámci jednoho ze svých projektů smlouvu s MF o proškolení části zaměstnanců FÚ. Podle názorů odborníků i příslušné pracovní skupiny v TA ČR to však nestačí a je nutné upravit i celý systém posuzování těchto případů Finančními úřady. Některé z námětů: zvýšit při posuzování jednotlivých případů účast technických odborníků z daného oboru, zřídit na FÚ pracoviště specializovaná na tuto problematiku, využít některou stávající součást státní správy, která má v gesci aplikovaný výzkum a vývoj k posuzování jednotlivých případů či najít jiná řešení.

Jednání mezi uvedenými partnery probíhala vcelku nadějně, v poslední době však bohužel zájem MF na řešení problému poněkud ochladl a zdá se, že zvítězila preference na výběr daní stůj co stůj, před podporou smysluplné činnosti, která přináší republice daleko větší hodnoty, než právě teď vybrané daně.

Ing. Václav Neumajer

výkonný předseda AVO