V pořadí již sedmé číslo zprAVOdaje právě dorazilo z tiskárny. Stáhnout nebo přečíst si ho můžete ZDE.
Uvnitř najdete například glosu Martina Jahna k podpoře výzkumu, vývoje a inovací, představení dvou inovačních draků z Libereckého kraje, informace o Roku průmyslu a technického vzdělávání, reportáž z předávání cen TAČR a nechybí ani tradiční rubriky Marketingová polepšovna (tentokrát o start-upech), věda pohledem, akce a reakce a zajímavosti z online světa. Přejeme příjemné čtení.
Rozhovor pro Asociaci výzkumných organizací natočený v rámci konference Průmyslová inovace a transfer technologií v praxi (18.3.2014, MemBrain, Stráž pod Ralskem).
PhDr. Lenka Mynářová, ředitelka marketingu NAFIGATE Corporation, a.s. se specializuje na projekty transferu technologií, uvádění technologií na světové trhy, market intelligence a podílí se na dalších aktivitách inovačního managementu.
Lenko, proč je marketing výzkumu důležitý?
Je to dnes klíčový proces, jehož úkolem je vyvolat poptávku. A realizovat jakýkoliv výsledek výzkumu v současném světě není možné, pokud ta poptávka neexistuje. Když to úplně zjednoduším, my musíme výsledek výzkumu prodat, musíme na trh odkomunikovat, že existuje a že je tady možnost spolupráce. To se neudělá samo.
Věnují se české výzkumné organizace a podniky marketingu dostatečně?
Určitě ne. Řekla bych, že je úplně v plenkách. Zeptejme se jinak. Jaký mají na marketing rozpočet? Pokud se bavíme o technologiích, které míří na globální trh, tak se musíte účastnit odborných výstav, veletrhů, udělat propagační videa a to jsou včetně cestovních nákladů položky v řádech desítek milionů korun ročně.
Jaké jsou nejčastější chyby českých subjektů v této oblasti?
Jednak velmi nízké rozpočty, takže chybí prostředky, ale také chybí lidé, kteří mají zkušenost s podobnými aktivitami, protože to knowhow v oblasti marketingu výzkumu se bude vytvářet dlouhou dobu a zatím tady prostě neexistuje, protože tyto činnosti tady zatím nikdo nikdy nepotřeboval.
Můžete zmínit pár příkladů dobré praxe?
To nemůžu přesně posoudit. Mohu hovořit jen o nás. Jsme komerční subjekt, který dokázal komercionalizovat v globálním měřítku dvě technologie. Jednu nanotechnologii a druhou biotechnologii, což je myslím unikátní. Na druhou stranu, měli jsme na to privátní prostředky v objemu, který jsme potřebovali.
Jakými výzkumnými směry by se Česká republika měla vydat?
Prosadit se na globálním trhu v jakémkoliv oboru je neuvěřitelně obtížné. Určitě už v tuhle chvíli díky technologii Nanospider je Česká republika na světové špici v oblasti nanotechnologií, protože dokázala vytvořit jedinečné knowhow. Nanotechnologie mají jednoznačně budoucnost, stejně jako biotechnologie a samozřejmě logicky také informační technologie. Ve všech těch třech oblastech by ČR mohla hrát v budoucím světě velmi důstojné postavení. Ale je těžké někomu něco nařizovat. V nových dokumentech jsou definované státní priority. Z mého pohledu je nadějí pro inovační projekty Horizon 2020, který je zkonstruován podle globálních best practices a mohl by zacelit mezeru, která v ČR existuje.
Měl by stát více přispívat na výzkum?
Peněz je možná naopak až moc, jak tady na konferenci zaznělo. Je to spíše otázka vytvoření aparátu, který by výsledky výzkumu dokázal převést do praxe a podpořit ty nejlepší. Položme si otázku, zda v systému dotací skutečně podporujeme to nejlepší nebo často jen průměr a podprůměr? To si myslím, že je důležité – podporovat jen ty nejlepší a s potenciálem. To ovšem není vůbec jednoduché.
Někteří zlí jazykové tvrdí, že by průmyslový výzkum neměl být finančně podporován ze státních prostředků, že by si ho podniky měli platit sami. Co si o tom myslíte?
To je nereálné, to nefunguje nikde na světě. Všude státy pomáhají. Naopak třeba v takovém Singapuru je fáze Proof of koncept pro firmy podporována ze sta procent. Státy chtějí podporovat to, co je v globálním měřítku konkurenceschopné a vnímají, že zejména v těch prvních fázích, kdy jsou rizika obrovská, na to firma nemůže mít zdroje a opravdu ten segment malých a středních podniků je velmi důležitý pro konkurenceschopnost a bez podpory to dneska už prostě nejde. Je logické, že pokud chce být ČR konkurenceschopná, musí mít konkurenceschopný průmysl a ten průmysl se bez podpory inovací neobejde.
Často jezdíte do Asie. Jak se místní koukají na české podniky, na český výzkum?
Česká republika je mimo rozlišovací schopnost Číny, byť česká stopa v Čině není úplně nejmenší. Oni vidí přidanou hodnotu v potenciálu spolupráci s námi, ale oni chtějí konkrétní projekty, které by pomohli vyřešit jejich problémy. A tahle příležitost bude trvat rok, dva. V okamžiku, kdy najdou dostatek partnerů, tak se ten trh uzavře.
Doporučila byste českým výzkumným organizacím a podnikům zaměřit se více na asijské trhy?
Určitě. Na druhou stranu Čína je velice specifická s obrovskou jazykovou bariérou a celou řadou překážek. Opravdu není jednoduché na tento trh vyrazit, ale je to 1,4 miliardy lidí, ten potenciál je obrovský. Jenom je třeba zvážit, co opravdu ta výzkumná organizace nebo firma zvládne a jestli ten běh na dlouhou trať, kterou je spolupráce s Číňany, je připravena podstoupit. Čína je o veletrzích, o dlouhodobých kontraktech, rok tam nic neznamená. Musíte do toho investovat, nic se nedá udělat na dálku. Jsou to obrovské investice, které ale mají obrovský potenciál a mohou se velmi snadno vrátit.
Co Vás v České republice poslední dobou nejvíce potěšilo?
Opravdu mě velice potěšil dnešní seminář, protože je velmi inspirativní a ukazuje, jak my Češi jsme kreativní národ a jak se dokážeme vypořádat s podmínkami, kde by řada jiných národů nedokázala vytěžit to, co dovedeme my. Sešla se tady skupina lidí, kteří chtějí a dělají víc, než musí a to je velmi příjemné a inspirativní.
AVObloguje 