Obráběcí a tvářecí stroje sice nejsou tak atraktivní, jako třeba osobní automobily, letadla či tablety, ale ve skutečnosti tvoří základ veškeré další průmyslové produkce. Bez nich by ony přitažlivé výrobky vůbec nevznikly. Navíc jde o odvětví, které má v České republice dlouhou tradici, opírá se o kvalitní domácí školství, početné výzkumné instituce, vysoce kvalifikovanou pracovní sílu v továrnách a zkušené obchodníky s cennými kontakty v zahraničí.
Většina produkce českých strojírenských podniků míří do ciziny. Česko je devátým největším exportérem z členů Evropské asociace výrobců obráběcích a tvářecích strojů (CEIMO). Už v roce 2012 vývoz českých strojírenských firem překonal předkrizovou hodnotu z roku 2008 a loni ještě rostl. Nadějný vývoj však nyní mohou přervat důsledky ukrajinské krize a ruských sankcí proti Západu. Rusko je totiž z hlediska českých strojařů druhým nejdůležitějším trhem po Německu. Na Ruskou federaci připadá asi pětina celkového českého exportu obráběcích a tvářecích strojů, přičemž některé podniky s vývozem do někdejšího Sovětského svazu v podstatě stojí a padají.
Potíže se přitom vynořují i jinde. Čína se rozhodla podpořit spotřebu na úkor investic, což může tamní poptávku po strojích přibrzdit, Brazílie zase vsadila na zvýšenou ochranu domácího trhu. Dlouhodobý problém pak představuje chování bank. Světovou finanční krizi vyvolali hazardéři, spekulanti a nafukovači bublin, ale finanční sektor nyní v řadě zemí dusí výrobce, aby si vynahradil předchozí ztráty. Podniky mají ztížený přístup k úvěrům, což přirozeně brzdí nákup strojů.
Čeští strojaři ovšem v předchozí krizi obstáli, protože dokázali nabízet velké a výkonné speciální stroje, často vyráběné na základě individuálních technických požadavků, což vyžaduje vysoce kvalifikované týmy konstruktérů i dělníků. A to dává naději i do budoucna.
Petr Korbel
redaktor týdeníku Ekonom
AVObloguje 