Poznámky k IPN metodice hodnocení výsledků výzkumu

Přemýšlím o vhodném jednoslovném vyjádření pro novou IPN Metodiku, na jejímž návrhu spolu se  zástupci MŠMT pracuje tým Technolopisu, který vyhrál výběrové řízení na dodavatele tohoto materiálu. Asi nejvýstižnějším výrazem vyjadřujícím v současné chvíli můj postoj jsou rozpaky. Rozpaky nad postupem zpracování, kdy po deseti letech diskusí mezi zástupci Asociace výzkumných organizací (AVO), vedením Akademie věd ČR (AV ČR) a vysokými školami, které nikam nevedly, snahách AVO o konsenzus vůči stávající Metodice to vypadá, že jsme znovu na začátku. Zástupcii Technolopisu apelují na vstřícnost vůči novému návrhu, na workshopech, které byly součástí druhé   konference v Brně se vede debata o potřebnosti hodnocení a způsobech financování obecně, jako kdyby se podobné debaty v minulosti nevedly.  Zpracovatelé apelují na nadhled, kompromis, vyzývají ke komunikaci, s čím nelze než souhlasit. Nicméně rozpaky budí časování – tým předložil již druhou dílčí zprávu, ve které jsou jasně nastavená pravidla a teprve v této chvíli organizuje diskusní skupiny – jeden se musí ptát, nemělo to být obráceně?

zajimave cislo metodika

S deklarovanou snahou o kompromisní řešení pak dále nejde dohromady nevyvážený přístup zpracovatelů IPN Metodiky k aplikovanému výzkumu. Ačkoli v premisách požadavků na hodnocení operuje s výkonností a návratností veřejných institucionálních prostředků, hlavními hodnocenými výstupy jsou převážně výzkumné články, publikace a příspěvky na zahraničních konferencích. Tím nutně vyvstává otázka, proč tým zpracovatelů nepovažuje nová zařízení, nové technologie, prototypy   – tedy aplikační výsledky výzkumu a vývoje za plnohodnotný výstup. Právě tyto výstupy pomáhají průmyslu udržovat konkurenceschopnost, pracovní místa a v konečném důsledku přináší příjmy do státního rozpočtu v podobě daní. A samotným výzkumným organizacím pak tolik potřebné výnosy z hospodářské činnosti.   Abychom tedy také použili ekonomickou terminologii – jejich výstupy jsou takto uznány trhem a společností jako potřebné. Bavme se o relaci, ale odmítnutí a priori zahrnutí aplikačních výstupů do výkonnosti a excellence výzkumných organizací tak, jak to IPN metodika v současné podobě navrhuje, není rozhodně v pořádku. A budí nejenom rozpaky. AVO tuto otázku opakovaně kritizovala, a to jak v dotaznících, na obou konferencích, tak také opakovaně na setkáních zpracovatelů Metodiky. Zatím bez výsledků.

Projekt IPN Metodiky byl zahájen před 3 lety, přičemž Technolopis začal na projektu pracovat teprve ve druhé polovině loňského roku, proto je ze strany zpracovatelů opakovaně poukazováno na nedostatek času – na zpracování, na připomínky i na překlady do českého jazyka. Projekt je financován z OP Vzdělání pro konkurenceschopnost, kde je na průběžné plnění projektu kladen důraz ze strany MŠMT jako poskytovatele. Nemalé rozpaky tedy budí skluz projektu, který je samotným MŠMT realizován, stejně jako opakovaná argumentace nedostatku finančních prostředků na překlady, celkový rozpočet projektu přitom činí přes sto milionů Kč! Projekty OP VK jsou orientovány na potřeby cílové skupiny – tedy všem stakeholderům z řad samotných českých výzkumných organizací, tak zástupců státní správy ČR. Byl tedy požadavek na přesný překlad nepředvídatelný?

Další velký otazník mám právě u přístupu zpracovatelů ke státní správě v souvislosti s přípravou nové metodiky IPN. Z účasti na obou konferencích jsem nabyl dojmu, že zástupci předkladatelů nemají ujasněný přístup k zástupcům státní správy – opakovaně tvrdí, že není s kým jednat a zástupci státní správy nejeví zájem. Z jednání vedených AVO vyplývá, že jak MZE, MPO, tak TAČR kritizuje nevyvážený postoj IPN Metodiky k aplikovanému výzkumu. Pokud tým zpracovatelů chce po ostatních kompromis, osobně bych doporučoval přehodnotit postoje zpracovatelů právě v této oblasti.

Tým Technolopisu se opakovaně odvolává na zahraniční příklady převážně ze „starších“ členských zemí EU, kde demokracie a výchova k odpovědnosti je hluboce zakořeněna ve společnosti. V dotaznících se však opakovaně objevuje obava zástupců výzkumných organizací z nepotismu, klientelismu, který je, bohužel, přítomný. Podle mého názoru je nereálné očekávat, že právě v samotném hodnocení výzkumných organizací navázaném na jejich financování se lze těmto jevům vyhnout.

Předkládané zprávy IPN metodiky se velmi často opírají o ekonomickou teorii. Nicméně právě v těch tolik protěžovaných výzkumných článcích (Jimp) otištěných v posledních 5 letech můžeme najít řadu doporučení pro rozvoj tří pilířového modelu (univerzity – průmysl – vláda), který je založen na vládní podpoře transferu mezi výzkumnými partnery a průmyslem, kde jedna ze základních funkcí výzkumu a vývoje je pomáhat společnostem v udržení konkurenčního postavení na trhu a tím přispívat ke konkurenceschopnosti společnosti a s tím související nezbytný pohled uživatelů těchto výstupů  na  hodnocení a managementu výzkumu a vývoje. Nicméně jednání vedená Agrární komorou nebo Svazem průmyslu zatím žádné výsledky v tomto smyslu nepřinesly.

Závěr by měl být optimistický – nevím, vyjádřím tedy přání, aby veřejné prostředky vynaložené na přípravu metodiky a čas výzkumných pracovníků věnovaný studiu a připomínkování této metodiky nevyšel naprázdno a aby výsledná podoba hodnocení pomohla růstu konkurenceschopnosti České republiky.

Jan Nedělník,

místopředseda AVO

Jan Nedělník

Advertisements

Leave a comment

Filed under Uncategorized

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s