Co kdyby stát nefinancoval základní výzkum?

IMG_9114s

převzato z Mises.cz  (11. listopadu 2014, Kolektiv Mises.cz)

[Komentář napsala Fronéma Virglerová.]

Tento text je nepřímou reakcí na článek Neviditelná ruka státu na a2larm.cz, respektive shrnutí argumentů, které se objevily v debatě na mém facebooku pod ním.

Článek tvrdí, že firmy, které jsou oslavovány jako zdroje pokroku, často čerpají z výzkumu, který je financován státem. Tvrdí, že neviditelná ruka trhu, je minimálně v oblasti výzkumu mýtem, a že právě stát je ten, kdo roztáčí kola pokroku, byť ovace dostávají jiní.

Je zcela zjevné, že s tvrzením výše nemůžu souhlasit. Nicméně jsem si článek pozorně přečetla, protože považuji za důležité poznávat dobře argumenty názorových odpůrců. Navíc se mi líbí způsob, kterým Tereza Stöckelová píše, připadá mi srozumitelnější a logičtější, než mnozí jiní zastávající podobné názory.

Nejprve to, s čím souhlasím. Ano, firmy často neinvestují do základního výzkumu, i když jeho výstupy používají a vydělávají na nich. Existují vyjímky, ale myslím že je bezpečné říci, že většina to nedělá. Více firem investuje do aplikovaného výzkumu, ale většina vezme jen to, co už existuje a poskládají to nanovo k sobě. Jejich inovace spočívá v tom, jak využít již existující poznatky.

Proč firmy neinvestují do výzkumu? Protože to už dělá někdo jiný. Trik není v tom, že by na to neměly, protože platí daně (ze kterých se výzkum platí). Trik je v tom, že výsledky výzkumů mají k dispozici.

Dám příklad. Představte si, že jste na konferenci a je čas oběda. Můžete si buď dát oběd formou rautu, za který nemusíte platit, nebo jít do restaurace o budovu vedle, kde za sebe musíte klasicky zaplatit. Za předpokladu, že kvalita jídla je srovnatelná a že nemáte speciální preferenci raut/restaurace, si většina lidí vybere oběd zdarma. A co je důležité, nezáleží na tom, zda jste za vstup na konferenci platili, tj. podíleli jste se na nákladech na jídlo, nebo ne.

Nijak nerozporuji, že státem utracené prostředky (které stát samozřejmě nejdřív někomu sebral), mají výsledky. Jenže to je chvíle, kdy je potřeba zapojit optiku bastiatovského “co je a co není vidět”. Výsledky státem placeného výzkumu jsou vidět a je jednoduché přinést mnoho argumentů, proč je to dobré. Přináší nám to nové možnosti, firmy, které na tom staví vytvářejí pracovní místa, jsme jako lidstvo čím dál chytřejší atd. Co ale vidět není? To, co by vzniklo, kdyby ty peníze byly použity jinak.

Co by se stalo, kdyby stát výzkum nefinancoval a ani na to nevybíral peníze? Tady můžeme jen spekulovat. Můžeme na to mít různé názory, a já se proto pokusím nastolit víc různých variant.

Začněme předpokladem, že pro mnoho lidí je výzkum a pokrok důležitou hodnotou. V tom případě, by lidé pravděpodobně výzkum podporovali dál. Dělali by to z naprosté většiny nepřímo. Kupovali by výrobky firem, které by uplatňovali novinky, a firmy by tak měly motivaci výzkum platit. Nebo by to pro některé podnikatele byla otázka prestiže a dobré reklamy. Menší množství by bylo placeno přímo. Buď bohatými mecenáši nebo formou crowdfundingu, nadací atd. Možná by se nezkoumaly ty samé věci co teď, ale jiné. A mění to něco? Na tuto otázku odpovím o kousek níž.

No dobrá, ale mnoho lidí nebude souhlasit, že pro masu lidí je pokrok důležitou hodnotou. Možná si budou myslet, že lidi uvažují krátkozrace a nemyslí na budoucnost. Za předpokladu že to tak je, co by se stalo? Lidi by utráceli tyto “uvolněné” peníze po svém. Někdo by možná raději nakoupil kvalitnější jídlo, jiný by investoval peníze do dětí a někdo jiný by třeba o to méně pracoval a měl by víc volného času.

No a teď zásadní otázka. Za předpokladu, že by se základní výzkum opravdu zastavil a lidé by si místo toho kupovali kvalitnější jídlo, tak z jaké pozice, je možné říct, že je to špatně? I kvalitní jídlo (berme ho jako zástupce všeho, co si lidé můžou koupit), přináší pozitivní efekty, na které můžeme ukázat. Pracovní místa, zdravější lidi a úspora na zdravotnictví atd. Pokud už něco chceme porovnávat, je nutné porovnávat pozitivní efekty toho, co je vidět, a pozitivní efekty toho, co vidět není. Jenže dá se univerzálně rozhodnout, co je důležitější?

Vycházím z jednoho předpokladu. Každý člověk je největším odborníkem na svůj život. Neboli každý nejlíp ví, co chce. Možná vždycky nedokáže vysvětlit proč, možná se to v čase mění, ale pokud se někoho zeptáte: “Chceš právě teď jít do restaurace nebo do divadla?”, každý bude znát svojí odpověď. Ty odpovědi se budou lišit a je to tak v pořádku. Žádná není lepší nebo horší. Není totiž nikdo, kdo by to určil. Každý z nás se rozhoduje optikou vlastního života. A stejně jako není dobré, aby hladovci tahali fanoušky divadla na steak, stejně tak to není dobré naopak. Nejlepší pro všechny je, když se každý rozhodne sám za sebe.

Když se vrátím k původní otázce, co by se stalo kdyby stát nefinancoval základní výzkum? Je to podobná otázka, jako co by se stalo, kdybchom všichni nemuseli do divadla. Někteří by tam šli stejně a někteří by šli jinam. Jedni by podporovali výzkum, druzí by kupovali kvalitní jídlo. Nejlepší na tom je, že by si tyto skupiny navzájem prospívali, i když by se všichni věnovali tomu, co je pro ně důležitější. Ti, co by platili výzkum by těžili z toho, že někdo jiný kupuje kvalitní jídlo (nároční zákazníci tlačí na výrobce, aby produkovali větší kvalitu pro všechny). A ti, kteří by kupovali kvalitní jídlo, by druhotně těžili z toho, že někdo jiný platí výzkum.

Zkusím to ještě jinými slovy. Aby to, že jedni rozhodují o druhých, neobsahovalo násilí a aby to bylo dobré pro všechny, musela by se dát jednoznačně nasměrovat šipka směrem k “lepšímu světu”. Naprosto neomylně. Tak, že kdybys obešel všechny lidi, odsouhlasili by ti, že ji tak chtějí. Pak by mohl jeden rozhodovat za ostatní.

Jenže za předpokladu, že by všichni chtěli to samé, dosáhlo by se stejného výsledku neomylně i na volném trhu, možná i lépe.

 

Diskuze:

11.11.2014 12:29:29, Matěj Šuster

Mně je celkem sympatický tenhle článek Terence Kealyho:
http://www.cato-unbound.org/2013/08/05/terence-kealey/case-against-public-science
Osobně si myslím, že by velmi významnou roli na poli základní výzkumu hráli soukromé nadace na podporu “open science” – které by by vyvíjeli jednak systematický fundraising (včetně firemního dárcovství atd.) a finančně by podporovali vědecký výzkum soukromými granty nebo vyhlašováním vědeckých soutěží definovaných konkrétní výsledkem, jehož má být dosaženo atd.
I ty soukromé firmy by chtě nechtě musely více investovat do vědeckého výzkumu (včetně základního) více než dnes, aby získaly či udržely náskok před konkurencí.
Takže se domnívám, že i kdyby celkové výdaje na základní výzkum při ryze soukromém financování o výrazněji poklesly, ještě by to neznamenalo, že by se zpomalilo tempo vědeckého pokroků, technologických inovací, růstu prosperity etc., páč pokles výdajů by byl kompenzován větší efektivností soukromých investic do vědy (upřímně řečeno, většina dnešních vědců ani vědu v pravém slova smyslu nedělá, spíš se to podobá vědě jen navenek formálním poznámkovým aparátem atd.).
Pokud by nárůst kvality vědeckého výzkumu více než kompenzoval případný pokles kvantity, tak je to win-win situace, imho. 😉

Etika především
11.11.2014 13:12:21, Jan Altman

I pokud by lidi na základní výzkum dobrovolně nepřispívali, je to stále dobře!
Přece nějaký byrokrat nejen že neví, co je pro mne důležitejší/lepší, ale hlavně odmítám, že má právo mi to nařizovat. Tedy i kdyby do zákl.výzkumu nešla ani koruna (čemuž nevěřím), nelze tvrdit, že je to špatně a už vůbec tím nelze legitimizovat násilné donucení a okrádání.
______________
Navíc nelze z široké palety činností státu vytrhávat podporu základního výzkumu. Je to jako obhajovat komunismus tím, že se přeci postavilo todlecto metro.
Stát působí mnohé škody a nespravedlnosti. Stát nás obírá o polovinu výdělku a když zlomek z toho dá pánům s mikroskopama, tak máme tleskat? Nebýt státu, společnost je i co do bohatství někde jinde. Za pár let by došlo k tomu, že i kdyby lidi v prostředí dobrovolnost dávali na základní výzkum desetinu toho, co před tím z donucení, v absolutní částce by to bylo více. A kdyby základní výzkum nebyl provozován neefektivním státem, ale soukromými organizacemi, ty prostředky by se tam také využívaly podstatně efektivněji.
Dnes sice stát dá na výzkum X miliard, ale je to stejné, jako když dá X miliard na dálnice či na zavádění informačních technologií do státní správy: drtivá většina všech peněz se buď rozkrade, nebo vynaloží naprosto neefektivně (stavba předražených vědeckých center v zapadlých dírách, kam nikdo nechce jít pracovat, je toho dokladem)

Re: základní výzkum
11.11.2014 14:13:17, Rob

Zmiňujete Edisona, ten však svůj výzkum financoval prodejem patentovaných vynálezů. Ano ochrana průmyslového vlastnictví patří také ke státní podpoře VaV. Kde se internalizují dopady externalit. Teď se dostávám k tomu, co to je. Pozitivní externalita v případě vynálezce je přínos, který vytvořil, jež se rozprostře na společnost bez toho, aby ostatní museli platit náklady na výzkum. Řešení tohoto “selhání” může být i tržní – pokud jsou však vymezena vlastnická práva a jejich vymáhání je efektivní. Pokud by nebyla ochrana duš. vlastnictví, žádné vlastnictví nápadu by býti nemohlo.
U základního výzkumu je jak problém externalit tak taková míra rizika z hlediska komerční využitelnosti v rozumném termínu s rozumnou návratností, že jeho financování spadá spíše do koníčků miliardářů, či nadšenců (ti se tomu věnují vedle státu i dnes) než komerčních projektů. Základní výzkum si z podstaty nelze patentovat – představa, že někdo objevil Ameriku a měl by na tuto informaci, nebo osídlení nebo cokoli jiného výhradní práva, či něco podobného je scifi.
Dnes jsou součástí zákl. výzkumu cesty do vesmíru. V minulosti to byly mořeplavby, které vedly k poznání nových geografických míst a kultur, jejich provázání, (někdy vyhlazení) a celkově výrazně zvýšily tvorbu bohatství rozšiřováním kapacit, dělbou práce atd.
Mně prostě to rozlišení výzkumu na základní a aplikovaný dává logiku, protože z toho vyplývá jistá výhoda ve financování – firmy jsou efektivnější v zavádění vynálezů do praxe než stát o tom není sporu.

základní výzkum ???
11.11.2014 22:57:16, klondike

“Cesty do vesmíru” v 60tých letech, jsou typickou ukázkou plýtvání, když něco řídí stát. Jediným smyslem bylo politické, ideologické a vojenské soupeření SSSR a USA. V zemi neomezených možností způsobilo stagnaci životní úrovně na mnoho let. Takže je opět zcela legitimní otázka, zda by občan SSSR použil tu trochu rublů, co mu zbývala na uhlí na zimu nebo na vesmírný výzkum. Nikdo se ho na to neptal a podle zastánců státní vědy je to tak v pořádku. A to nemluvím o tom, že praktický přínos tehdejších letů do vesmíru byl vzledem k vynaloženým prostředkům zoufale malý.
Ten ohromný urychlovač bude nejspíš z podobného soudku.

Re: základní výzkum ???
12.11.2014 9:45:50, Rob

Občan v SSSR určitě ano, protože tam byla totalita a byly vynakládány obrovské zdroje na vojenské účely. Nicméně v USA byla a je NASA relativně populární institucí. Lidé si její výzkum přejí. Jinak by nebylo nic jednoduššího, než kandidovat s cílem ušetřit lidem peníze rozpuštěním výzkumu NASA. Takového politika by však lidé nevolili. Z toho vyplývá, že uznávají přínosy z výzkumu, případně jim výzkum poskytuje užitek ve formě výjimečnosti a světové mocnosti v oblasti objevování vesmíru.

Re: základní výzkum
12.11.2014 9:57:29, Rob

Víte, výzkum, který neprokazuje přínos ochrany duševního vlastnictví je celkem netriviální záležitost především z ekonometrického pohledu – musí daná proměnná izolovat a vyloučit vliv jiných faktorů. Řada článků zpochybňující patenty od rakušanů používala velmi triviální argumenty a jelikož většina odmítá statistiku, tak šlo o verbální popis historie vašeho typu. Pan Wright…., tak…. a jsem hotov. Stejný argument v původním článku, na který autorka reaguje, jste odmítnul. Mám na mysli argument, základní výzkum používá mnoho firem, které ho aplikují, tak…. Ano, analýza musí být skutečně hlubší a neideologická a to ani původní autor, ani autorka, ani vy bohužel nejste. Přitom rakušané obhajují pozitivní zkoumání.

Mořeplavby, NASA, soukromé univerzity v USA…
12.11.2014 23:31:33, Lukáš

Skoro bych řekl, že jediné skutečné argumenty, které zde padly, ve prospěch nutně státního základního výzkumu tak nějak nejsou jednoznačné.

Mořeplavby lze jednoznačně považovat za příklad “koníčku miliardářů” – panovníci měli tendenci mít objevitelské cesty a objevy za svůj majetek. Tedy zpočátku…později byly tyto aktivity svěřeny čistě soukromým obchodním společnostem, které se staraly o rozšiřování kolonií. Je však pravdou, že celá tato agenda není v pravém smyslu základní výzkum – Ameriku sice před světem neutajíte, ale obchodní stanice ježící se děly, je možná ještě efektivnější při ochraně než intelektuální vlastnictví. Zámořské cesty se skutečně podobají spíše výzkumu aplikovanému, činěnému s čistě komerčními úmysly.

O NASA (a doplňme soukromé univerzity apod.) samotný hlavní stoupenec státního základního výzkumu Rob konstatuje, že jsou nesmírně populární. Jsou-li populární, lidé by je nepochybně sponzorovali i bez státního zásahu. Jinými slovy, základní výzkum může být úspěšně financován ze soukromých nadací. Narozdíl od výzkumu aplikovaného má však spíše charakter spotřeby. V případě státního financování jsou spotřebitelé k nákupu nuceni (a nebudeme si lhát, většina lidí veřejně nepřizná, že považují urychlovač CERNu za (nebezpečnou…) blbinu).

 

Advertisements

9 Comments

Filed under Uncategorized

9 responses to “Co kdyby stát nefinancoval základní výzkum?

  1. MIchael.Komm

    Clanek je viden z typicky “aplikacniho” pohledu na vyzkum a miji velkou cast zakladniho vyzkumu, ze ktereho zadne prakticke uplatneni nekouka. V kontextu ceske republiky se jako modelovy priklad da uvest egyptologie (ve ktere jsou cesti vedci velice uspesni). To jestli by soukrome zdroje povazovaly za prestizni egyptologii sponzorovat je zavisle na stavu spolecnosti. Troufam si tvrdit, ze pokud by v CR stat egyptologii nefinancoval, tak to zadny Babis, Kellner ani Rittig neudela. Ten vyzkum by proste skoncil, stejne jako podstatna cast dalsiho podobne zamereneho “nepraktickeho” vyzkumu.
    Osobne se domnivam ze na zakladni vyzkum se da pohlizet jako na Narodni divadlo a jine kulturni vydobytky. Spolecnost ho v ciste praktickem ohledu vlastne nepotrebuje, na druhou stranu je to meritko jeji vyspelosti. Proto se take domnivam ze by bylo pro CR velkou prohrou, kdyby tato vyzkumna pole opustila (zvlast pokud by to bylo za cenu toho ze obcane budou mit o neco kvalitnejsi kus zvance).
    Dale bych chtel pripomenout ze v jinych evropskych zemich stat take financuje zakladni vyzkum (v nekterych v procentu HDP podobnych jako v CR), ale to nijak nebrani soukromym firmam ho financovat take. Takze to, ze se tak v CR nedeje neni zadna zakonitost ale opet to neco vypovida o stavu ceske spolecnosti (napr. o pristupu k spolecenske odpovednosti u velkych fitem) a take skladbe ceske ekonomiky. Predstavovat si, ze montovna na autodily, ktera tu stoji kvuli levne pracovni sile bude fungovat jako mecenas vedy a umeni, je proste zcestne.

    • Samozřejmě žádný článek nemůže být všeobjímající a probrat vše ze všech úhlů pohledu. To, že se v ČR nedostatešně zapojuje soukromý sektor do základního výzkumu dle mého nesouvisí se společenskou odpovědností spíše jako s nedostatečnou kvalitou výzkumných organizací ať již v oblasti lidských zdrojů, nebo třeba v marketingu. Martin Podařil, AVO

      • MIchael.Komm

        tak timhle pristupem myslim dobre dokumentujete v cem je podstatna cast problemu – jak si lide z aplikovane sfery predstavuji zakladni vyzkum. Zakladni vyzkum je z definice motivovany touhou po poznani, snahou rozsirit a zlepsit nase chapani okolniho sveta. Zakladni vyzkum si neklade za cil vysledky aplikovat v prumyslove sfere (od toho je presne aplikovany vyzkum). Reknete mi k cemu by byl zakladnimu vyzkumu nejaky marketing? “priplatte si a vyzkoumame vam 2 cerne diry za cenu jedne?” to je absurdni. Stejne tak by mne zajimalo kde berete nazor ze nase vyzkumne organizace zabyvajici se zakladnim vyzkumem nejsou kvalitni?

        Ja se narozdil od Vas domnivam ze problem je predevsim na strane prumyslu. Krome mylne predstavy o funkci zakladniho vyzkumu je to skutecne problem spolecenske odpovednosti firem – nasi “kapitani” prumyslu jsou porad zvykli spis brat nez davat.

      • Ano, opravdu si myslím, že je problém v marketingu. Neříkám, že máte komunikovat “zaplaťte nám a my vám vyzkoumáme co budete chtít” ale “jsme fakt dobří, dokážeme to a to a vyzkoumali jsme to a to, stojí za to, nás podpořit” Potřeby průmyslu znám. On by i chtěl spolupracovat, ale když holt 3x narazíte, po 4té si to rozmyslíte. Snaha oslovit dárce/sponzory/partnery jednoznačně MUSÍ být na straně výzkumníků – tady je dle mého největší mezera. A ty nářky základního výzkumu, že s nimi nechce nikdo spolupracovat a oni jsou při tom tak dobří, z toho už mne bolí hlava…

        Co se týče kvality VO, jsou u nás dozajista excelentní týmy. Ovšem existuje i spousta podprůměrných a těch je dle mého více.

        MP

  2. MIchael.Komm

    Obavam se ze jste porad v zajeti sveho posunuteho chapani zakladniho vyzkumu. Vzhledem k tomu ze (jak jsem psal vyse) je zakladni vyzkum motivovany touhou po poznani a ne prumyslovymi aplikacemi, tak se nelze divit ze snahy o spolupraci s prumyslem skripou. S prumyslem ma spolupracovat aplikovany vyzkum, ktery prejima vhodne vysledky vyzkumu zakladniho, a snazi se je promenit v neco prakticky pouzitelneho. Na konci toho vyzkumneho retezce jsou inovace, ktere se snazi zlepsit existujici produkty.
    Uvedu priklad. Zakladni vyzkum se ve 30. letech zabyval kvantovou mechanikou. Byla to teoreticka a abstraktni prace, da se rict i na pomezi fyziky a filozofie. O mnoho let pozdeji nekdo prisel na to, ze na zaklade predpovedi kvantove mechaniky lze sestrojit polovodicove soucastky, ktere mohou nahradit rozmerne a krehke elektronky (to byl tedy vyzkum aplikovany). A jeste o nekolik let pozdeji nekdo dokazal ty soucastky zacit vyrabet ve velkem a ze stolniho radia se tak stalo radio kapesni. Kdyby ovsem ten vyrobce radii prisel za Diracem nebo Heisenbergem s tim, ze by potreboval zmensit svuj vyrobek, jestli by na to neco nemeli, tak by se asi dockal maximalne nechapavych pohledu.

  3. P_t

    Zajimave je uz to, ze jsou tyto nazory publikovany pomoci internetu. Autorka jako programatorka zrejme zna historii internetu, ale analyzu toho, jestli by vznikl bez statniho vyzkumu nebo s patentovou ochranou klicovych protokolu by asi obtizneji publikovala. Obavam se, ze jde o objevovani Ameriky. Neni nahodou, ze nejrozvinutejsi staty na svete investuji obrovske castky do vyzkumu. Diskuse nad ekonomickou navratnosti programu Apollo, urychlovacu castic a podobne jsou davno vyresene pomoci serioznich ekonomickych analyz. Ano, nejde vetsinou o okamzity ekonomicky efekt, ale az si pripravite zdravou veceri na teflonove panvi, schvalne si zkuste alespon dohledat, kolik dalsich vynalezu napr. program Apollo lidstvu prinesl. Pokracovat muzete s analyzami dalsich neprimych ekonomickych efektu.
    namet treba zde: http://er.jsc.nasa.gov/seh/economics.html
    Prinosy, ktere podobne programy prinaseji skrze investice do lidi, jsou jeste obtizneji kvantifikovatelne, ale i na to se daji najit hezke studie.
    Statni podpora je je proste potrebna jak zakladnimu, tak aplikovanemu (v pripade mensich rozvijejicich se firem, ne nadnarodnich gigantu s rozpocty na urovni statu) vyzkumu. Radikalni uvahy o zruseni jednoho ci druheho jsou podle me plane.

  4. Článek z Mises.cz je vědecky bezcenný, nemluví o ničem jiném než o přesvědčení a představách svých autorů. Dokazuje především jejich neschopnost vědecky pracovat. Je zvláštní, že AVO něco takového přebírá, dělá si tím ostudu a vyvolává dojem, jako by ani v AVO nebyl nikdo schopný vědecké práce.

    Kromě toho, že se celý text skládá z nepodložených tvrzení, nedokázali se autoři z Mises.cz ani držet tématu.

    Na jedné straně tvrdí, že vyvracejí potřebu státního financování základního výzkumu, ale ve skutečnosti se jejich představy točí kolem toho, že stát by neměl financovat vůbec nic. Ani základní výzkum ani aplikovaný, ani silnice ani železnice, ani zdravotnictví ani školstvím, ani veřejné osvětlení, prostě nic, všechno nejlépe zařídí neviditelná ruka trhu, když stát nebude vybírat žádné daně a lidé se svobodně rozhodnou, na co chtějí přispět. Podporou tohoto stanoviska AVO odvážně požaduje, aby stát přestal podporovat jakéhokoliv výzkum a nechal i AVO, ať nadále získává prostředky pouze na trhu a od soukromých dárců.

    Na druhé straně se článek z Mises.cz tváří jako odpověď na text Terezy Stöckelové z A2larmu http://a2larm.cz/2014/08/neviditelna-ruka-statu/ To je ovšem recenze na studii britské ekonomky Mariany Mazzucato https://en.wikipedia.org/wiki/Mariana_Mazzucato Podobnou recenzi napsala také Kateřina Svíčková pro Deník Referendum http://denikreferendum.cz/clanek/17861-o-vynalezcich-a-montovnach A kdo se nezalekne sto padesáti stran odborného anglického textu, může si snadno přečíst i recenzovanou studii, je pod licencí kreativní občiny svobodně k dispozici na webu http://www.demos.co.uk/files/Entrepreneurial_State_-_web.pdf Studie se jmenuje „Podnikavý stát‟ a nezabývá se potřebou podporovat základní výzkum, nýbrž potřebou, aby stát nejen investoval do veškerého výzkumu, od základního přes aplikovaný až po vývoj konkrétních technologických řešení, ale dokonce aby stát také sám podnikal v nových oborech.

    Kolektiv Mises.cz tedy nejen staví prázdná prohlášení a nepodložené úvahy, co by bylo, kdyby, proti odborné studii založená na analýze empirických dat, ale také mluví o něčem jiném než ona studie. Mariana Mazzucato ukazuje, že než dokáže neviditelná ruka trhu prostřednictvím soukromých firem rozvinout nějaké inovace, musí stát, jehož tvůrčí ruku lidé jako kolektiv Mises.cz zásadně přehlížejí, položit základy oboru, zavést nové technologie do výroby a uvést na trh první inovativní výrobky.

    Pěkným příkladem je kosmický výzkum, na který několik diskutérů vyjádřilo své názory. Jeho přínos pro hospodářství je nejlépe znám v USA, protože tam se dost halsitě chlubí tím, že všechny investice do kosmického výzkumu se bohatě vrátily už jen v ziscích z vedlejších aplikací technologií, které byly pro tento výzkum vyvinuty, dokonce snad není nutné ani započítat přínos komunikačních satelitů a GPS. Sovětský kosmický výzkum je podezřelejší, často se o něm říkalo, že je to jedno velké Urá! křičené do vesmíru; určitě by stál za podrobnou studii, z porážky Sovětského svazu v závodu o měsíc a problémů jeho kosmického programu po smrti Sergeje Pavloviče Koroljova bychom se mohli hodně dovědět o příčinách a mechanismech hospodářského úpadku sovětského bloku. Po rozpadu sovětského bloku i Sovětského svazu to vypadalo s celým ruským hospodářstvím bledě a ruští vědci hojně odcházeli do zahraničí, anebo pěstovali zeleninu v areálu výzkumných ústavů, aby měli co jíst. Přesto pád Miru neznamenal pád celé ruské kosmonautiky, ukázalo se například, že Rusové jsou schopni zahraničním partnerům, včetně Američanů, vynést náklady do vesmíru levněji, než by si to dokázali zařídit sami.

    Ze slavného vítězství kapitalismu nad socialismem zatím vzešlo velké vítězné tažení kazatelů volného trhu a jeho blahodárné neviditelné ruky, začala demontáž sociálního státu, kampaň proti sociálním právům a velká vlna privatizací nejen na Východě, ale i na Západě. USA omezily státní financování výzkumu, včetně kosmického, a s velkou slávou začaly otvírat v kosmickém programu prostor pro soukromou iniciativu, předávat víc a víc činnosti NASA soukromým kontraktorům. Výsledkem je, že v současnosti nemají USA vlastní dopravu do vesmíru, a zatím jediné soukromé firmě, která se dokázala dostat nad hranici atmosféry, nedávno tragicky havaroval pokusný raketoplán.

    Rusové, kteří se svého státního kosmického programu drží, létají úspěšně do vesmíru a poskytují v současnosti nejspolehlivější kosmickou dopravu. Jako jediní dokážou vynést na oběžnou dráhu velké náklady. Nedávno se kosmickým úspěchem pochlubila Čína, když její sonda úspěšně obletěla Měsíc. A čerstvě dosáhla velkého úspěchu Evropská kosmická agentura, když sonda Rosetta úspěšně vysadila modul Philae na kometu Čurjumov–Gerasimenko; kosmický výzkum se tak projevil jako vlajková loď evropské spolupráce a vzorný příklad, jak by to měla Evropská unie dělat i v jiných oblastech, nejen ve vědě.

    Je zvláštní, že AVO nepropaguje raději vědeckou studii Mariany Mazzucato než prázdné tlachy z Mises.cz. Ze studie Mariany Mazzucato sice nevyplývá, že by stát měl přestat „plýtvat penězi‟ na základní výzkum, že by měl zrušit Akademii věd a privatizovat vysoké školy, ale zato z ní vyplývá, že stát by měl podstatně rozšířit podporu veškerého výzkumu, a také investovat do vývoje a inovací ve vlastní režii. K závěrům Mariany Mazzucato tedy mimo jiné patří, že stát by měl podstatně zvýšit podporu pro AVO.

  5. Hlavní je, aby peníze šly na smysluplné projekty a bylo s nimi nákladáno tak, jak se má.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s